referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Leopold
Piatok, 15. novembra 2019
Školství na Smíchově
Dátum pridania: 19.04.2005 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: merlouska
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 2 142
Referát vhodný pre: Gymnázium Počet A4: 7.5
Priemerná známka: 2.98 Rýchle čítanie: 12m 30s
Pomalé čítanie: 18m 45s
 
Počátky smíchovského školství
Smíchov byl historicky doložen již roku 1406, ale historie zdejšího školství se začíná psát až v roce 1766, tedy osm let před zavedením povinné školní docházky Marií Terezií. Ale jak říká známé přísloví, každý začátek je těžký, a to platí i pro smíchovské školství: „Jakož byly počátky Smíchova velmi nepatrné a jakož dlouho trvalo, než se z nich nynější lidnaté a výstavné město vyvinulo, rovněž nepatrné byly počátky školství jeho, a rovněž mnoho času uplynulo, nežli se zde stal obrat k lepšímu.“ Ve smíchovské farní knize lze nalézt zápis tehdejšího faráře Jana Konráda: „Školy veřejné, čehož je velmi želeti, na Smíchově není, toliko v jistém domě, od farní budovy dosti vzdáleném, vyučuje mládež v domě svém jakýsi Müller, absolvent filozofie. Přečasto napomínal jsem rodiče, aby své dítky tam posílali. Avšak učitel, který je též hudebníkem, hrává na různých místech, aby se obživil, a tudíž doma často nebývá, dává se zastupovati dcerou svou. Proto mnozí rodičové děti raději do Prahy posílají, jiní raději do školy u svatého pole na Malé Straně, čímž ubohé stádečko dětí se rozptyluje a jednota učení značně trpí.“
Faráři Konrádovi opravdu záleželo na tom, aby ve své farnosti měl možnost vzdělání pro své malé ovečky, a tak se po celý svůj život angažoval v oblasti školství. Začal tím, že tzv. soukromé škole Müllerově předepsal jistý řád. Stanovil začátek vyučování na 7 hodin ráno v zimě a už od půl sedmé v létě. Dopoledne se vyučovalo slabikování, čtení, psaní, počty, náboženský zpěv a poté děti navštívily kostel a odpoledne měly opět čtení, psaní a předmět nazvaný „naučení dobrých mravů, jichž třeba ke slušnému obcování s lidmi“. Je samozřejmé, že faráři nestačila pouze soukromá škola a usiloval o zřízení veřejné školy a povolení platu pro učitele, ale jeho snaha se projevila až roku 1772, když magistrát povolil příspěvek pro učitele – 20 zlatých ročně na byt, což byla ovšem velmi směšná částka. Tudíž se nikomu nevyplatilo být učitelem na plný úvazek a na místo učitele se hlásili lidé bez potřebné kvalifikace, kteří brali učitelování jen jako přivýdělek.

V letech 1779-1786 se na Smíchově vůbec nevyučovalo a roku 1786 arcibiskupská konzistoř vydala dekret, kterým zřídila triviální školu u kostela sv. Filipa a Jakuba, na které byl prvním učitelem Antonín Václav Evančický. Se zřízením této školy začínají skutečné dějiny smíchovského školství. Evančický vydržel v této škole pouhé čtyři roky a po něm nastoupil na uvolněné místo jistý Bernard Sprotz. Sprotz byl Němec, původním povoláním tkadlec a ve škole vydržel celých 31 let, což se zdá neuvěřitelné, když si uvědomíme, že mezi dětmi neměl žádnou autoritu: „Mládež chodila do školy málo a vyváděla různé kousky. Hoši utíkali ze školy na silnici a na hřbitov a učitel se za nimi s rákoskou honil.“ Roku 1817 začal učit František Kudrna, za kterého se situace trochu zlepšila. Ale jeden problém tu byl pořád, a to ten, že děti chodily do školy málo, jejich prospěch byl rodičům lhostejný a kromě toho si také nechávali děti doma i proto, aby pomáhaly s prací doma a na poli. Tenkrát jim ještě nehrozilo, že jim odeberou sociální dávky, když nebudou posílat děti do školy. Od roku 1846 zde učil Jan Sigmund. Ten byl velmi dobrým učitelem, neboť své povolání upřímně miloval a dokonce si i sám vyráběl potřebné pomůcky, protože tenkrát byly školní pomůcky přece jen dost drahé.

Financování školství
Jak je napsáno výše, Konrád se snažil získat peníze pro učitele, ale podařilo se mu získat jen 20 zlatých na byt. Po ještě delší době se Konrádovi podařilo vyprosit i příspěvek na plat. Ten činil 12 zlatých ročně, což také nebyla příliš závratná suma. Takže pokud ubohý učitel nechtěl umřít hlady, nezbylo mu než přijímat od svých žáků (respektive jejich rodičů) tzv. sobotales, což bylo jídlo nebo různé dárky, které dostával v sobotu. Anebo musel mít i jiné zaměstnání.
Od roku 1818 měli učitelé dostávat 200 zlatých ročně z nadace, 36 zlatých z fondu, 45 zlatých od pražského magistrátu a i nadále dostávali sobotales. Ale z tohoto museli platit i své pomocníky, takže si polepšili jen o málo. Dalšího zvýšení platů se učitelé dočkali až v roce 1850. Od tohoto roku činil učitelský plat 400 zlatých, první pomocník měl nárok na 250 zlatých, druhý pomocník na 200 zlatých a třetí na 180 zlatých.

Výstavba nových škol
Důležitou etapou historie smíchovského školství byla výstavba nových školních budov a rozšiřování počtu tříd. Roku 1857 byla postavena nová škola v tehdejší Komenského ulici (dnes je to ulice Na Bělidle): „K nákladu stavebnímu přispěly obec pražská jakožto patron školní 6 000 zlatými, obec smíchovská 12 800 zlatými a obec radlická 1 800 zlatými.“ Byla to trojtřídní škola a z původní školy sem přestoupilo 400 dětí. Avšak v roce 1868 byla triviální škola proměněna na obecní školu hlavní a průmyslovou se čtyřmi chlapeckými a čtyřmi dívčími třídami + paralelkami prvních ročníků, takže zde bylo deset tříd. Potřeba průmyslové školy byla zdůvodněna slovy: „Pro průmyslový ráz Smíchova mělo se všeobecně za to, že zde též průmyslová škola najde vděčné uplatnění.“ Ale průmyslovka vydržela pouhé tři roky a roku 1872 byla uzavřena s tím, že se nehodí do „učební soustavy zákonů školních“. Díky řediteli Františku Zoubkovi byla zřízena vyšší dívčí škola pro žačky od 12 do 14 let, a to na poměrně neobvyklém místě: v restaurační místnosti pivovaru U zlatého anděla. Tato škola ale brzo (1871) zanikla a znovu byla otevřena až roku 1907 v plném rozsahu a od 1. září 1918 fungovala jako dívčí odborná a rodinná škola.

Dne 24.srpna 1873 c.k. zemská rada školní ustanovila, že na Smíchově mají být tyto české školy: 1. měšťanská chlapecká škola trojtřídní ve spojení s obecnou chlapeckou školou pětitřídní
2. samostatná obecná chlapecká škola pětitřídní
3. měšťanská dívčí škola trojtřídní ve spojení s obecnou dívčí školou pětitřídní
4. samostatná obecná dívčí škola pětitřídní.
A jak se řeklo, tak se i udělalo, a ve školním roce 1873/1874 byly otevřeny dívčí školy v budově v tehdejší Komenského ulici a chlapecké školy byly umístěny v bývalé továrně na sirky v Plzeňské ulici, která byla k tomuto účelu zakoupena. V tomto školním roce studovalo na smíchovských školách 732 chlapců a 666 dívek, fungovalo i nedělní nepovinné vyučování kreslení a kupectví. Byla podána i žádost o večerní vyučování pro dělníky, ale ta byla zamítnuta.
 
   1  |  2    ďalej ďalej
 
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.