Japonsko si však i nadále udržovalo vysokou bojeschopnost. Pozemní vojska měla jen minimální ztráty a spolu s výkonným letectvem a loďstvem zůstávala i nadále značnou silou. Rozvíjela útočné akce v Číně a odrazila několik spojeneckých protiútoků v Barmě.
Proti japonským okupantům se však v Číně, Koreji, Vietnamu, Barmě a na Filipínách zvedala vlna národně osvobozeneckého boje, která měla výrazný protifašistický a protiimperialistický ráz.

Čtvrté období války (1. 1. 1944 – 9. 5. 1945)
Ve čtvrtém období války pokračoval výrazný růst ekonomické a vojenské síly antifašistické koalice, vystupňovala se mohutnost a účinnost úderů Sovětské armády a rozvinula se bojová činnost západních spojenců v Evropě. Nacistické Německo, zbaveno postupně svých spojenců, sevřeno v železném kruhu spojeneckých vojsk, prožívalo hlubokou krizi. Fašistická vojska byla poražena a musela bezpodmínečně kapitulovat. Protifašistická koalice slavila historické vítězství. Porobené národy a státy Evropy byly osvobozeny z fašistického zajetí a stanuly na prahu mírového vývoje. Devátý květen 1945 – Den vítězství nad hitlerovským Německem – byl tečkou za šestiletou válkou v Evropě. Tento triumf byl dílem společného boje mezinárodní protifašistické koalice. Rozhodující podíl na něm však měl Sovětský svaz, který byl nejdůslednějším odpůrcem fašismu, rozdrtil jádro jeho sil a přinesl ve válce největší oběti.
Hlavní události určující výsledek celé války probíhaly i v závěrečné etapě na sovětsko-německé frontě. Sovětská armáda prolomila blokádu Leningradu, trvající plných 900 dní, osvobodila Ukrajinu, Krym, Bělorusko a pronikla do předhůří Karpat, odkud se jí otevírala cesta na Balkán, do Československa a Polska. Porazila finskou armádu a přinutila Mannerheimovo Finsko podepsat příměří, vystoupit z fašistického bloku a vyhlásit Německu válku. Do konce roku 1944 byly obnoveny hranice Sovětského svazu po celé délce od Barentsova až k Černému moři.

Poté přenesla Sovětská armáda válečné akce na území Německa. Pronikla i do Rumunska, Bulharska, Polska, Československa, Maďarska, Jugoslávie, Rakouska a Norska a zahájila svou osvobozeneckou misi.
Vítězný postup sovětských vojsk v létě 1944 povzbudil antifašistické síly v Rumunsku a Bulharsku k povstání, které vyústilo v politické změny ve vnitřním uspořádání obou států. Obě země se vymanily z nacistického područí, připojily se k antifašistické koalici a jejich ozbrojené síly zasáhly po boku Sovětské armády aktivně do závěrečných válečných operací.
V téže době vypuklo na Slovensku Slovenské národní povstání. Bylo to nejen jedno z největších ozbrojených vystoupení evropského protifašistického hnutí odporu, ale znamenalo i počátek národní a demokratické revoluce v Československu. Karpatsko-dukelská operace, zahájená počátkem září 1944 na pomoc Slovensku, otevřela Sovětské armádě a 1. čs.

armádnímu sboru v SSSR cestu k postupnému osvobozování ČSR.
V roce 1945 dovršila sovětská vojska osvobození Polska a Maďarska a vyhnala fašistické okupanty z Jugoslávie. Rychlý spád událostí na Balkáně přinutil německé velení, aby již od podzimu 1944 začalo stahovat svá vojska též z Řecka a Albánie.
Ve všech zemích střední a jihovýchodní Evropy vrcholil revoluční proces vzniku lidově demokratických států. V čele tohoto hnutí stála dělnická třída, která byla nejaktivnější silou v boji proti fašismu a sdružila kolem sebe široké vrstvy pracujícího lidu.

Vyloděním amerických a britských vojsk v červnu 1944 v Normandii byla konečně otevřena druhá fronta v západní Evropě. Bylo to v době, kdy Sovětská armáda už pevně držela strategickou iniciativu ve svých rukou a projevila schopnost vypořádat se s fašistickými vetřelci vlastními silami. Avšak i za těchto okolností mělo otevření fronty v západní Evropě velký význam, neboť urychlilo porážku hitlerovského Německa a přiblížilo konec války v Evropě.
Invazní vojska si rychle razila cestu do nitra Francie a Belgie. Koncem srpna se však jejich postup značně zpomalil. V září však utrpěla porážku u Arnheimu, čímž ztroskotal pokus spojeneckého velení překročit Rýn, zmocnit se Holandska a otevřít si cestu na Berlín. V polovině prosince přešla nacistická vojska dokonce do protiútoku v Ardenách a Alsasku. Ukázalo se však, že nemá dostatek sil, aby odvrátil blížící se pád „třetí říše“. Spojenecká vojska stabilizovala situaci a na jaře 1945 již pronikala v širokých proudech do nitra Německa, aniž by narážela na rozhodnější odpor nepřítele.

V polovině roku 1944 spojenci prolomili hitlerovskou obranu u Monte Cassina, zmocnili se Říma a za pomoci italských antifašistů postoupili až do předhůří Alp. Zde probíhala partyzánská válka, jež nakonec přerostla ve všelidové povstání. 2. května 1945 německá armáda v Itálii kapitulovala.
Od léta 1944 vrcholil strategický útok britského a amerického letectva proti Německu. Také v Atlantiku, ale i v Severním a Baltském moři byla postupně ochromena aktivita německého ponorkového i hladinového loďstva.
V únoru 1945 se v Jaltě na Krymu sešla konference šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie. Zabývala se hlavními problémy závěrečné fáze války a poválečného uspořádání Evropy a světa. Přispěla k upevnění spojenecké jednoty a dovršení vítězství protifašistické koalice nad světovým fašismem.
Válečná strategie USA a Velké Británie směřovala nejen k porážce německých a japonských konkurentů, nýbrž i k podstatnému oslabení Sovětského svazu a zastavení světového revolučního procesu.

Rostoucí síla, mezinárodní autorita a prestiž země Sovětů a rozmach revolučního a demokratického hnutí ve světě však zmařily pokus mezinárodního imperialismu obnovit světový monopol své moci.
Nástup Sovětské armády na Visle a Odře v lednu a únoru 1945 a mohutná berlínská operace zahájená v polovině dubna přinesly konečné rozhodnutí. Koncem dubna pronikla sovětská vojska k Labi, kde se spojila s postupujícími armádami západních spojenců. Německo bylo rozděleno na dvě izolované části. Padly všechny naděje nacistů a jejich ochránců na zvrat ve válce. Agónii „třetí říše“ dokumentovala Hitlerova sebevražda a pád Berlína. Pražská operace Sovětské armády zahájená 6. května na pomoc Květnovému povstání českého lidu pak dovršila nejen osvobození Československa, nýbrž i druhou světovou válku v Evropě. 9. května vešla v platnost kapitulační listina. Německo – hlavní úderná síla fašistické Osy – bylo poraženo.