Čtvrté období války přineslo podstatné změny i na asijském a tichomořském válčišti. Spojenci zde získali výraznou převahu a přešli do protiútoku. Militaristické Japonsko se sice převážně orientovalo na obranu a upevnění dobytých pozic, ale nemělo dostatek sil a prostředku, aby dostatečně pokrylo všechny strategické směry. Jeho válečné námořnictvo utrpělo v několika námořních bitvách drtivou porážku, což mělo negativní vliv na obranyschopnost pozemní armády. Spojenecké velení rozvíjelo útočné akce ve středním a jihozápadním Tichomoří. Jeho armády úspěšně pronikly podél pobřeží Nové Guineje, přes Moluky na Filipíny a z Gilbertových ostrovů přes Marshallovy ostrovy, Karolíny a Mariany na Iwošimu a Okinawu, odkud již vážně ohrožovaly japonskou metropoli. Na jaře 1945 byli vyhnáni japonští okupanti ze země. Celkové postavení Japonska výrazně zhoršilo vyřazení Německa z války. Jeho situaci komplikovalo i národně osvobozenecké hnutí, které neustále sílilo a stávalo se mocným vojenským a politickým činitelem.

Páté období války (9. 5. – 2. 9. 1945)
V pátém období války se boj protifašistické koalice plně soustředil proti militaristickému Japonsku, které po vyřazení nacistického Německa zůstalo posledním dosud neporaženým členem agresivního fašistického bloku. Válka trvala ještě plné čtyři měsíce. Konečné rozhodnutí ovlivnila nejen hospodářská a vojenská převaha západních spojenců a prvé použití atomové zbraně v dějinách, nýbrž i drtivý útok ozbrojených sil Sovětského svazu, který zasáhl životně důležitá centra japonského obranného systému.
Japonsko se opíralo o bohaté hospodářské zdroje, kterých se zmocnili na asijském kontinentě, a o poměrně vyspělý průmyslový potenciál. Jejich ozbrojené síly čítaly kolem sedmi miliónů mužů, tisíce letadel a stovky válečných lodí.

Japonsko soustředilo na metropolitních ostrovech, v Koreji, Mandžusku a v Číně pozemní síly a věřilo, že bude schopno úspěšně bránit toto rozlehlé území. Spojené státy i Velká Británie projevily zvláštní zájem o to, aby do války proti Japonsku vstoupil v co nejkratší době i Sovětský svaz a převzal úkol rozdrtit jádro japonských ozbrojených sil.
Vláda SSSR, vedena snahou urychlit ukončení druhé světové války a poskytnout pomoc porobeným národům Asie, žádosti Spojenců vyhověla. Na konferenci v Jaltě se zavázala, že vstoupí do války proti Japonsku tři měsíce poté, co skončí válka v Evropě. Hlavní stan započal okamžitě s přípravami dálnovýchodního válčiště. Počátkem dubna vypověděla sovětská vláda smlouvu o neútočení s Japonskem.

Problémem rychlého ukončení války s Japonskem se – kromě základních otázek poválečného uspořádání německých a evropských záležitostí – zabývala též postupimská konference nejvyšších představitelů tří mocností. V deklaraci z 26. Července vyzvaly USA, Velká Británie a Čína japonskou vládu, aby neprodleně vyhlásila bezpodmínečnou kapitulaci svých ozbrojených sil. Odpověď z Tokia však byla zamítavá.
Za této situace na příkaz prezidenta Trumana svrhlo americké letectvo 6. a 9. srpna atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki. Byl to tvrdý a bezohledný útok, který zahubil statisíce lidí. Tento krok nebyl vojensky nezbytný. Byla to demonstrace vojenské síly USA a počátek nové atomové strategie, která měla Spojeným státům zajistit hegemonii v poválečném světě.

8. srpna zveřejnila sovětská vláda prohlášení, že dnem 9. srpna 1945 vstupuje do válečného stavu s Japonskem. Přesně tři měsíce po skončení války v Evropě zahájila Sovětská armáda rozsáhlé operace proti miliónové Kuantungské armádě, která byla hlavní údernou silou japonských militaristů na asijském kontinentě. Válečné operace, jichž se po boku sovětských vojsk účastnila též armáda Mongolské lidové republiky a jednotky čínské národně osvobozenecké armády, probíhaly na rozsáhlém území Mandžuska, severní Koreje, Vnitřního Mongolska, v Japonském a Ochotském moři, na Sachalinu a Kurilských ostrovech.
Japonsko, zasažené ničivou atomovou pumou, se po mohutném nástupu sovětských vojsk octlo v beznadějné situaci. 14. srpna vydaly nejvyšší vládní kruhy v čele s císařem Hirohitem prohlášení, že přijímají podmínky kapitulace. Japonské ozbrojené síly, pokračovaly sice v ozbrojeném odporu ještě několik dní, ale na definitivní a úplné porážce Japonska již nic nemohly změnit. Oficiálně byl tento fakt stvrzen 2. září 1945 podepsáním kapitulační listiny.
Militaristické Japonsko bylo poraženo. Porobené národy Asie, zbavené japonské nadvlády, nastoupily do další etapy národně osvobozeneckého a protiimperialistického hnutí.
Válečné operace v Asii a Tichomoří skončily, a tím se uzavřelo i poslední období druhé světové války.