Popravení představitelé studentského hnutí 17.11.1939 v Praze - Ruzyni:

Josef Matoušek (*1906) - univerzitní profesor

Jaroslav Klíma (*1913) - předseda Svazu českého studentstva

Jan Weinert (*1914) - středoškolský profesor a aktivista studentského hnutí

Josef Adamec (*1909) - tajemník Ústředního svazu nár. studentstva v Praze

Jan Černý (*1914) - předseda spolku mediků

Marek Frauwirth (*1911) - aktivista studentského hnutí

Bedřich Koula (*1913) - jednatel Národního svazu čs. Studentsva

Václav Šafránek (*1920) - funkcionář Národního studentského svazu

František Skorkovský (*1909) - předseda zahraničního odboru studentstva

Chronologie událostí roku 1939

28. října

Ve výroční den vzniku ČSR proběhly v řadě měst v protektorátě demonstrace; nejbouřlivější byly v Praze, množství lidí bylo zatčeno. Střelbou byl smrtelně zraněn medik J. Opletal a dělník V. Sedláček.

15. listopadu

V Praze na Albertově se konalo smuteční rozloučení se studentem J. Opletalem; vyznělo jako spontánní masová demonstrace proti okupantům.

17. listopadu

V noci ze 16. na 17. listopad nařídili nacisté razie ve studentských kolejích v Praze i Brně; došlo k zatýkání a 9 studentských funkcionářů bylo v Praze v ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno, dalších 1050-1070 studentů bylo deportováno do koncentračních táborů. Z Hitlerova příkazu byly na 3 roky uzavřeny české vysoké školy. 17. listopad se stal symbolem boje proti totalitnímu režimu mladé generace.

V Paříži se oficiálně ustavil Československý národní výbor, dočasný ústřední orgán odboje (do 22. července 1940); již měsíc předtím (17. října) se na něm dohodli vedoucí činitelé emigrace (E. Beneš, J. Šrámek, Š. Osuský, S. Ingr, R. Viest, H. Ripka, E. Outrata). Francouzská vláda tento orgán uznala 17. listopadu, britské uznání následovalo 20. prosince t. r. Současně byl 17. listopadu vydán mobilizační rozkaz vztahující se na všechny bojeschopné občany v zahraničí.

listopad-únor 1940

Gestapu se podařilo proniknout k řídícímu centru Obrany národa a vážně postihnout celou její ilegální síť; v důsledku těchto zásahů dosáhlo gestapo v první polovině roku 1940 faktického rozbití organizace jako připravované podzemní armády (údajně se počítalo s 80 tisíci muži).