3.Dialog Kritón
Graeser jej řadí až do druhého období tvorby, Störig na samý počátek. Tématicky je však jasné, že spadá do období učitelova soudního procesu a zatímco Obrana Sókrata zobrazuje Sókrata souzeného, Kritón jej vykresluje v době, kdy už čeká na návrat lodě z oslavy Apollónových svátků na ostrově Délos, po kterém má přijít samotné vykonání rozsudku smrti.

Sokrates v rozhovoru s přítelem hledá odpověď na otázku svrchovanosti zákonů. Během procesu měl možnost sám sobě určit vyhnanství, nevyužil ji však a i jinými způsoby prokázal, svou lásku k Athénám a jejímu zřízení. Teď však když soud a zákony rozhodly o jeho popravě, Kritón jej přemlouvá, aby si útěkem z vězení zachránil život. Jako Job, který i přes pevné přesvědčení o své bezúhonnosti snáší utrpení, navzdory radám své ženy, aby se Bohu vzepřel a tak ukončil své trápení, podobně i Kritón naléhá na svého přítele, aby se vzepřel zákonům- vždyť kdo se postará o výchovu jeho pozůstalých synů a kdo Sokratovy přátele ospravedlní od pomluv, že se málo snažili zachránit nevinného ze sevření nespravedlnosti?

Sokrates se však nemůže vzdát pravdy, že nejcennější věcí není žít, nýbrž žít dobře (tzn. spravedlivě a krásně) a klíčovou se stává otázka, zda je tedy spravedlivé bez svolení Athéňanů utéci? Útěk by však znamenal rušení zákonů, vždyť zákony by pozbyly moci, pokud by se působením soukromých jednotlivců stávaly neplatnými. Pokud si chtěl zachovat život, měl přijmout vyhnanství v době, kdy k tomu měl svobodné možnosti, nebo měl dříve působit ke změně zákonů, pokud se domníval, že se mýlí, ale nelze přece zákony takto rušit.

Takže i když si je Sókrates vědom své neviny a křivdy, jíž se proti němu obec dopustila, odmítá se vzepřít zákonu a nespravedlnost oplatit nespravedlností- vždyť mu neukřivdily zákony, nýbrž lidé.

Pokud Platón v Obraně Sokratově vykresluje nezávislé postavení filozofa na mase lidu, zde filozofovi staví omezení- staví jej do poddanosti vůči absolutní autoritě mravního a právního řádu.