Napoleon také účinně uplatňoval jízdu v průzkumných a pozorovacích operacích.
Během prvních napoleonských válek byla francouzská jízda nepřekonatelná. Později se i na ní podepsaly válečné ztráty a léta těžkých bojů, a Napoleon ji jen stěží udržoval na původní vysoké úrovni. Jeho přátelé svoje jízdy neustále zdokonalovali, částečně tím, že věnovali více pozornosti jejich organizaci a výcviku, a z části prostým napodobováním francouzského výcviku, taktiky a způsobu boje.
4. Dělostřelecká taktika a technika
Francouzská revoluční armáda převzala od monarchie Gribeauvalův vynikající způsob polního dělostřelectva. Jeho hlavním znakem byla pohyblivost umožněná zkrácením a odlehčením hlavně a snížením váhy dělové lafety, ta byla navíc opatřena železnými nápravami a většími koly. Dostřel a přesnost byly zachovány vyvinutím dokonalejších projektilů ( skutečně kulatých koulí přesného průměru), které zároveň umožňovaly omezit množství střelného prachu. Dříve používané pytlíky se střelným prachem byly nahrazeny dříve vyrobenými náboji, obsahujícími již prach, což opět zvyšovalo rychlost palby. Tažní koně byly nyní zapřaháni do dvojitého zápřahu, namísto dříve jednoduchého. V příznivých podmínkách bylo 6 až 8 koní schopno táhnou dvanáctiliberní dělo, zatímco pro menší děla, 8 až 4libertní a 6 palcové houfnice stačilo 4-6 koní. Napoleon se však pokusil o další zdokonalení pohyblivosti dělostřelectva. Po vzoru Bedřicha Velikého odlehčil dělo dalším zkrácením hlavně a užitím komorové zádi hlavně a menší prachové náplně. Tím se snížil dostřel a průraznost. Namísto vlastních užívali Francouzi nakonec mnoho vynikajících pruských a rakouských šestiliberních děl, které ukořistili v průběhu válek.
Napoleon co nejvíce využíval snadné manévrovatelnosti francouzského dělostřelectva a učinil z něj nejdůležitější zbraň svého válečnictví. Jednou z jeho nejoblíbenějších taktik, kterou uplatňoval hlavně v pozdějších letech, kdy se snížila kvalita jednotek, bylo zapojení “grande batterie”. Ta shromažďovala většinu dělostřelectva k podpoře hlavního útoku a uvolnila pěchotě cestu tím, že doslova rozstřílela nepřátelské linie. III.
IV. VOJENSKÁ ORGANIZACE
1. Původ divize a sboru
Pěší divize se v roli důležité taktické výkonné sestavy objevila ve Francii v 18. století. V roce 1759 hrabě de Broglie poprvé rozdělil francouzskou armádu na divize, rtj. stále smíšené jednotky pěchoty a dělostřelectva.
V roce 1794 vytvořil Granot, revoluční ministr války, divizi zahrnující všechny tři zbraně - pěchotu, jízdu a dělostřelectvo - jež byla schopna samostatných operací. Do roku 1796 se stala divizní soustava základem francouzské armády.