Koncepcia Československého opevnenia

V době hrozící války, v roce 1935, se československá vláda musela rozhodnout zda vybudovat stálé železobetonové opevnění, nebo zda používat mobilní způsob obrany, což by znamenalo postavit moderní letectvo, dělostřelectvo a motorizované jednotky. Nakonec zvítězila první varianta tzn. Stálé železobetonové opevnění. Pro tuto variantu hovořila zejména nižší pořizovací cena, členitý horský povrch v pohraničí vhodný pro stavbu opevnění a mnohem menší počet vojáků potřebný na obranu hranic.
Československé opevnění se mělo stavět v několika sledech od roku 1935 až do roku 1944. Původní plán výstavby z roku 1935 byl několikrát revidován, díky novým poznatkům ze zkoušek opevnění a nové situaci v Rakousku. V posledním známém plánu se odhadovalo, že bude postaveno přibližně 15500 objektů lehkého opevnění a 1300 objektů těžkého opevnění celkové náklady byly určeny na 10 miliard korun.
Lehké opevnění
Objekty lehkého opevnění měly tvořit - souvislou linii po celé hranici České republiky, okolo Prahy na hranici Slovensko - Maďarsko, části hranice Slovensko - Polsko a tři ústupové příčky na území české republiky, kryjící případný ústup armády na Slovensko. Objekty se stavěly vždy ve dvou sledech vzdálených od sebe 200 - 500 m.
Objekty lehkého opevnění, tzv. "řopíky", se stavěly ve dvou základních typech - vzor 36 a 37, které se dělily na další podtypy, se třemi stupni odolnosti (normální, zeslabené, zesílené). Celkem bylo vyprojektovány 3 podtypy pro vzor 36 a 18 podtypů pro vzor 37. Přestože Ředitelství opevňovacích prací důsledně dbalo na využívání těchto podtypů byly povoleny i některé vyjímky např. umístění do železničního náspu, do mostních oblouků, nebo do civilních budov.
Lehkých objektů vzor 36 bylo postaveno pouze 140 kusů, poté byly nahrazeny modernějšími objekty vzor 37. Lehké opevnění tohoto typu bylo založeno pouze na systému čelních paleb. To mu sice umožňovalo vedení daleké palby směrem k nepříteli, ale zároveň zvyšovalo možnost zničení objektu nepřátelskou palbou.
Objekty vzor 37 byly zkonstruovány podle úspěšně vyřešených objektů těžkého opevnění. Na rozdíl od vzoru 36 bylo opevnění vzoru 37 založeno převážně na systému bočních paleb, čelní palby se používalo ojediněle. Objekty lehkého opevnění vzoru 37 byly určeny pro 2 - 7 mužů, jejich hlavní zbraní byly lehké i těžké kulomety.
Těžké opevnění
Objekty těžkého opevnění se stavěly pouze na místech, kde mohly nepřátelské motorizované jednotky překonat hranice.

Stavěly se v šesti odolnostech - 1, 2, I, II, III a IV, kde 1 byla nejmenší odolnost a IV odolnost nejvyšší. Objekty odolnosti IV byly přitom tehdejšími zbraněmi prakticky nezničitelné.
Pro objekty těžkého opevnění se nemohla uplatnit typizace jako u lehkého opevnění, ale každý objekt se musel projektovat individuálně. Místo jednotlivých typů se vytvořily pouze určitě části, které se poté "složily jako stavebnice." U těžkého opevnění se používaly všechny typy zbraní od kulometů přes minomety až po děla.
Tvrze
Tvrze byly soustavy objektů těžkého opevnění spojené podzemními chodbami, byla to nejúčinnější složka opevnění budovaná pouze na místech, které nepřítel nesměl překročit, nebo až po těžkých ztrátách na materiálu a na životech. Tvrzové objekty měly jiné uspořádání než izolované objekty. Neměli svůj vlastní vchod, ubikace a muniční sklad. Tvrz byla naprosto soběstačným členem opevnění, který dokázal bojovat až dva měsíce nezávisle na okolním světě. Tvrze byly zásobeny přes vchodový objekt, který byl umístěn na týlové straně. V podzemí byly umístěny muniční skaldy, ubikace a nemocnice. Hlavní tvrzovou zbraní byla děla ráže 10,5 cm s dostřelem až 20 kilometrů.