Za druhé světové války se Novotný účastní ilegální činnosti KSČ - brzy je zatčen a v letech 1941-1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Ihned po skončení druhé světové války začíná Antonín Novotný opět pracovat ve stranickém aparátu KSČ - v letech 1945-1951 je vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze, v roce 1946 je pak poprvé zvolen do ÚV KSČ, jehož členem pak zůstává až do květnových dní roku 1968. 12.Novotný má jako vedoucí funkcionář pražské stranické organizace významný podíl na komunistickém puči v únoru roku 1948 a na následném zavádění a upevňování komunistického režimu. Na počátku padesátých let pak začíná Novotného cesta k vrcholu moci - po likvidaci R. Slánského a dalších vnitrostranických čistkách je Novotný zvolen v září roku 1951 do nově ustaveného organizačního sekretariátu a v prosinci téhož roku se pak stává členem politického sekretariátu a předsednictva ÚV KSČ.

V září roku 1953 postupuje Antonín Novotný ještě výš - stává se prvním tajemníkem ÚV KSČ. Politického vrcholu pak dosahuje Novotný v roce 1957, kdy je po smrti A. Zápotockého (viz Zápotocký, Antonín) zvolen do funkce prezidenta Československa. V roce 1960 Novotný odvážně prohlásí, že v Československu je vybudován socialismus - následně se slovo socialistický dostává do názvu republiky. V souvislosti s tímto aktem Novotný uskuteční rozsáhlou amnestii, po níž se z vězení a pracovních táborů vrací převážná většina lidí, odsouzených v politických procesech první poloviny padesátých let - mimo jiné je propuštěn po šesti letech věznění i pozdější prezident G. Husák (viz Husák, Gustáv).

Novotného ústup z politické scény začíná ve druhé polovině šedesátých let, kdy se začínají v komunistické straně objevovat reformní proudy, žádající tzv. socialismus s lidskou tváří. Pod tlakem těchto reformistů, většinou o generaci mladších než on, je Novotný, zvláště když proti němu posléze ještě vystoupí funkcionáři ze Slovenska, vůči němuž Novotný vystupuje necitlivě, odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ - místo něj je zvolen reformista A. Dubček. V období tzv. pražského jara, v roce 1968, je pak Antonín Novotný přinucen abdikovat z funkce prezidenta republiky - v květnu tohoto roku je pak dokonce odvolán ze všech svých stranických i výkonných funkcí a je mu pozastaveno členství k KSČ. Na Novotným uvolněné prezidentské místo pak nastupuje L. Svoboda (viz Svoboda, Ludvík). Po sovětské okupaci je pak Novotnému členství v KSČ vráceno tajným usnesením ÚV KSČ - do politiky se však již vrátit nemůže. Prezident Novotný bývá dnes často démonizován - bývá označován za suchopárného aparátčíka, za člověka bez fantazie, bez vzdělání. Toto hodnocení ale není vůči Novotnému spravedlivé - faktem totiž je, že za jeho prezidentského období, se českoslovenští občané těší relativně nebývalé míře osobní svobody, jaké se netěšili nikdy předtím (míněno od roku 1948) ani nikdy potom (po roce 1968). 28. ledna roku 1975 Antonín Novotný, prezident který, patrně aniž sám chce, dovede komunistickou stranu k tzv. pražskému jaru, umírá.

Ludvík Svoboda (25. 11. 1895 - 20. 9. 1979 ) - Armádny generál, prezident ČSSR.Pochádzal z roľníckej rodiny. Manželka Irena, rodená Stratilová, syn Miroslav, zavraždený Mauthausene (1924 - 1942), dcéra Zoe (1925 - ). Do roku 1915 študoval na vyššej poľnohospodárskej škole, 1915 na fronte, potom zajatý, 1920 - 21 roľník na otcovom hospodárstve, 1922 - 31 aktívny dôstojník čs. armády v Kroměříži, v tomto období načas preložený do Užhorodu, kde sa naučil po maďarsky, 1931 - 34 profesor vojenskej akadémie v hraniciach na Morave, 1934 - 38 dôstojník v Kroměříži, 1938 - 39 účastník protifašistického hnutia Obrana na Morave, 1939 - 44 ako vojenský veliteľ v Poľsku a ZSSR, 1945 prišiel do ČSR, 1951 preradený do zálohy, 1951 - 55 pracovník JRD, 1955 - 58 námestník Vojenskej akadémie Klementa Gottwalda v Prahe, 1959 - 69 vo výslužbe, 1968 - 75 prezident ČSSR.

V 1. svetovej vojne 15. 3. 1915 odvelený do Rakúsko - uhorskej armády k pevnostnému delostrelectvu do Korutánska, čoskoro preložený k 81. pešiemu pluku do Jihlavy, s ktorým odišiel na ruský front, kde začiatkom septembra 1915 padol do zajatia, 1916 vstúpil v Kyjeve do formujúcich sa československých légii príslušník jednotky, z ktorej vznikol 3. pluk Jána Žižku z Trocnova. V lete 1917 sa zúčastnil bojov pri Zborove, v marci 1918 pri Bachmačí, kde bojoval zadný voj čs. legionárov na Ukrajine s nemeckými vojskami pri odchode légií na východ. V auguste 1920 prišiel so svojou jednotkou do Kroměříža po sibírskej anabáze cez USA, Panamu a prístav Terst, 1921 znova povolaný do armády, dôstojník, od 1936 postupne veliteľ roty, práporu, pluku, 1938 podplukovník