Dobývání Itálie*474- Kymé- Etruskové X Řekové- Řekové vyhráli- konec etruské námořní moci4. stol- Veje X Řím- Římané vyhráli- ovládnutí Etrurie406-396- Řím X Keltové- Keltové vyhráli, ale spokojili s s výkupným343-290- Samnité X Řím- Římané vyhráli- získání území Samnitů280-272- Řím X Tarent (Pyrrhos Epeirský)- Řím vyhrál- ovládnutí řeckých měst256- Řím X Volsinie- Řím vyhrál- Řím pánem Itálie
Punské války*264-241- První Punská válka- Kartágo (Hamilkar) X Řím- Boje o Sicílii- Řím vyhrál- Sicílie se stala kolonií Říma218-201- Druhá Punská válka- Kartágo (Hanibal) X Řím (Publius Cornelius Scipio Africanus)- Cíl: odveta Kartaginců- Řím vyhrál- Řím pánem Hispánie a konec mocenského postavení Kartága149-146- Třetí Punská válka- Kartágo (Hasdrubal) X Řím (Publius Cornelius Scipio Aemilianus)- Cíl: zničení Kartága- Řím vyhrál- Kartágo definitivně poraženo a zničeno
Období Maria a Sully*105- Numidie (Jugurtha) X Řím (Gaius Marius)- Marius vyhrál102- Marius X Germáni- Marius vyhrál- důsledek jeho reformy armády90-88- občanská válka- obyvatelé jižně od Pádu dostali římské občanství88- Optimáti (Sulla) X Populáři (Marius)- kdo potáhne proti Mithridatovi VI.- Sulla vyhrál82- Řím X Sulla- Sulla vyhrál- Sulla diktátorem83-81- Crassus X Spartakus- Crassus vyhrál- konec otrockého povstání
Období Caesara a Pompeia*53- bitva u Karrh- Parthové X Římané (Crassus)- Parthové vyhráli, Crassus zemřel- konec 1. triumvirátuToto období bude rozebráno podrobněji
Bitva u Aktia*- Marcus Antonius X Octavianus- Kdo se ujme moci a kde bude hlavní město (Alexandrie, Řím)- Octavianus vyhrál- Octavianus 1. římským císařem
Období císařství a vojenských císařů*Do vlády Traiana Římská říše dobývala a získávala území. Za jeho vlády měla největší územní rozsah. Po jeho smrti se říše spíše „vyhrabávala z výkalů“ a dokonce se i částečně rozpadla. Od r. 235 začíná vláda vojenských císařů. To znamenalo, že armáda si získala takovou moc, že si mohla volit císaře, těch císařů ale bylo několik a mezi sebou se vždy pobili. Nejsilnější vyhrál. V 1. století také vzniká křesťanství a s ním i sváry mezi křesťany a pohany. V tomto období bylo pochopitelně nespočitatelně bitev. Nejdůležitější byli následující.166-181- Markomanské války- Germáni X Římané (Marcus Aurelius)- hrozí rozpad říše- Germáni útočí odevšad- Římané nakonec vyhráli312- Constantinus I. X Maxentius- Constantinus vyhrál- 1. bitva pod znamením kříže
Bitva u Farsálu (48 př. Kr.)- nejvýznamnější bitva Když se Caesar vrátil do Itálie, aby zbavil oponentury Pompeia, Pompeiovi se podařilo uprchnout na Balkán, pomohlo mu také to, že mu loďstvo bylo věrné.Pompeius sehnal z východních provincií armádu, ale ta byla nezkušená. Výhodu měl ale v loajalitě loďstva, které chránilo Balkán před Caesarovým výsadkem.Caesar se mezitím rozhodl přeplavit k hlavní Pompeiově základně- Dyrrhachiu. S částí své armády zakotvil kousek od Dyrrhachia, to ale byla chyba, protože ho Pompeius v zápětí odřízl od zásobování z moře. Pro Caesara nyní bylo životně nutné přeplavit posily z Itálie, to se ale nepovedlo, protože Pompeiova flotila usilovně hlídkovala.Pompeius měl nyní výhodu, protože Caesarova armáda byla vysílená a demoralizovaná a jedla dokonce i trávu. Jako chyba se ukázalo, že nyní nezaútočil. Marcovi Antoniovi a italským posilám se nakonec povedlo opustit Itálii.Skoro každodenně se bojovalo. Malé půtky vyhrával Caesar, zato když došlo k vážnějšímu střetu, Caesarovi vojáci často utekli z boje. Proto se Caesar rozhodl odejít do vnitrozemí směrem do Makedonie.Pompeius věděl, že jen odešel do lepších podmínek a nechtěl odejít do vnitrozemí. Armáda ho ale do tažení vnutila. Obě armády dospěly až do Thesálie k městu Pharsalos. Ráno 6.8. 48 př. Kr. stanuly proti sobě 2 armády: Caesarova armáda čítala 22000 legionářů a 1000 jezdců a Pompeiova 47000 legionářů a 7000 jezdců. Střet proběhl rychle a prudce a Caesarova taktika spočívala v tom, že separoval jednotlivé oddíly, proto Pompeiova armáda nemohla útočit jako celek. Pompeius úplně ztratil rozvahu a od prohrané bitvy uprchl. Caesar vyhrál a vítězství proti dvojnásobné přesile se stalo jednou z nejlepších ukázek jeho vojenského umu.Tyto občanské války měly rozhodnout, kdo se ujme vlády nad říší. I kdyby však vyhrál Pompeius, dějiny by to nezměnilo, protože římská republika by tak jako tak padla. Po vítězství se Caesar stal diktátorem a nastalo před-období císařství.
Vojevůdci Asi 2 nejvýznamnější vojevůdci Římského impéria byli shodou náhod a osudu právě účastníci bitvy u Pharsalu: Caesar a Pompeius.
Gnaeus Pompeius MagnusByl vynikajícím a příkladným vojevůdcem, ale v osobním životě měl velké nedostatky. Jako první byl jeho způsob cestování: dlouhý, pomalý a připomínající procesí. Jeho největší nedostatek ale byl ten, že byl schopen nechat své muže zbytečně padnout a nebyl schopen ve špatných časech setrvat s přáteli a když už, tak z vypočítavosti.Pompeius se poprvé objevuje kolem r. 71 př. Kr., kdy přišel na pomoc Crassovi v boji se Spartakem, přišel ale pozdě. I přes vzájemnou nedůvěru se oba rozhodli kandidovat na konzuly r. 70 př. Kr. Za rok Pompeiovy vlády byl celý Sullův zákonodárný systém minulostí. Po skončení konzulátu vyrazil Pompeius získat slávu vojenského velitele. V této době se rozšířilo pirátství ve středomoří a piráti ohrožovali jak římské legie, tak zboží pro Řím. R. 67. př. Kr. dostal tento vojevůdce za úkol piráty potlačit. Se 120000 muži a 500 loděmi tento úkol rychle zvládl.Když se zhoršila situace v Malé Asii s pontským králem Mithridatem VI., byl Pompeius poslán jako náhrada za vyčerpaného vůdce Luculla. V r. 65 př. Kr. nad pontským králem vyhrál a k říši připojil Bithýnii a Pontus. Po výhře pronikl až na Kavkaz, připojil k říši Sýrii a uspořádal poměry v Judeji. Zajistil také sobě a Římu velké prostředky. Pompeiovy nepřítomnosti využil v Římě r. 63-62 př. Kr. Catilina, který se chtěl ujmout moci, Cicero ho však odhalil a zneškodnil.Do Říma se vojevůdce vrátil, kdy už bylo vše v pořádku. Po návratu mu ale senát nevěřil a jako urážku zamítl jeho dobré zákony ke zlepšení a rozkvětu.Crassus se sice nabídl, že bude spolupracovat se senátem proti Pompeiovi, ale poté, co senát i jeho urazil, spojil se s Pompeiem. Senát ještě urazil i správce Hispánie Caesara a tak se i on spojil s Crassem a Pompeiem, proto r. 60 vznikla tajná dohoda 1. triumvirát.Crassus po chvíli zemřel na východě a Pompeiovi (protože Caesar byl nepřítomen) nic nebránilo stát se samovládcem. To Caesara pobouřilo a vrátil se do Říma.Vypukla občanská válka a ta vyvrcholila r. 48 př. Kr. bitvou u Pharsalu. Vojska Caesara rozdrtila Pompeiova vojska a sám Pompeius byl nucen utéct. Utekl do Egypta, kde však byl zavražděn.
Gaius Iulius Caesar Byl vynikající jak v šermu a jízdě na koni, tak i v osobním životě. Své matce Aurelii prokazoval bezmeznou úctu a náklonnost svým ženám i dceři Iulii. Měl vynikající paměť (znal své vojáky jménem) a vynikal také svým vhledem do budoucnosti. Jako každý měl své vášně, ale vášně nikdy nebyli silnější, než on sám. Příkladem mu byl Alexandr Makedonský, i když se lišili, Alexandr toužil po bezmezné moci a síle zatímco Caesar se snažil dosáhnout bližších cílů, jako porozumět svému vlastnímu jazyku- latině. Zajímal se o přírodovědu a astronomii. Měl vždy čistou mysl, protože se vyhýbal vínu a alkoholu. Jako asi jediným rozptýlením, kterým nepohrdl byli ženy, kterýmiž si dokazoval svoji mužskost a tělesnou krásu (pleš- jediný nedostatek zakrýval vavřínem). Ženy ovšem také umožňovaly Caesarovi skrýt jeho slabá místa jeho politického postavení.I přesto, že měl Caesar slavné předky, jako Gaius Marius, byl velkou část života jedním z mnoha. Na scénu přichází až ve chvíli, kdy se mu podařilo připojit k říši Galii- území Keltů, kteří byli velmi silným a obávaným národem. Zajímavé je, že měl jen slabé vojsko, ale Galové se zalekli jen pomyšlením na Caesara. Během 1 bitvy bylo rozhodnuto.Caesar se věnoval najednou i několika věcem státnictví a ty dělával s přesností a důsledností a nikdy nedával jedné přednost před druhou.Nejprve sloužil jako správce Hispánie, kde si dobyl slávu a vítězství, potom, když kandidoval r. 59 př. Kr. byl sice zvolen, ale v zápětí ho senát urazil tím, že mu dal do správy jen samé „zapadákovy“, proto se přidal ke Crassovi a Pompeiovi, aby s nimi bojoval proti senátu. Za vlády triumvirátu v podstatě senát ztrácel moc, takže poslání bylo úspěšné.Po vyhrané bitvě u Farsálu Caesarovi nic nebránilo stát se samovládcem. Senát mu také samovládu sám nabídl a Caesar ji přijal. Pak ale jeho chování začalo být rozporné: choval se jako konzul bez kolegy, jako císař a dokonce i jako král.Uvažuje se, že tento vládce chtěl obnovit monarchii. Ale i když to odmítal, senát víc a víc cítil, že ztrácí moc, proto se musí Caesara zbavit. A tak 15.3. 44 př. Kr. když šel Caesar na zasedání senátu, byl zavražděn senátory vedenými Brutem a Cassiem.
