Egypt okolo 2500 př. Kr. Život na Nilu je určován jeho záplavami


Roční rytmus života Egypťanů byl určován Nilem, který každoročně vystupoval ze svých břehů a pokrýval zemi úrodným bahnem. Vysoký stav vody začínal v červenci, po vydatných deštích a tání sněhu na etiopské vysočině, dosahoval svého vrcholu v září a opadával v říjnu. Potom se lidé vraceli zpět z výše položených území, pole byla nově vyměřena a započalo jejich obdělávání. Rolníci žili v chatrčích z nepálených cihel, které nilská voda rozmáčela. Museli proto každý rok nejprve znovu vybudovat svá obydlí. Nilská voda byla zadržována ve velkých nádržích a prostřednictvím husté sítě kanálů přiváděna na obdělávaná pole. Voda byla drahocenná, protože jen zřídka pršelo. Když k záplavám nedošlo nebo byly méně vydatné než obvykle, docházelo k hladomorům, protože chyběla voda a hnojivo. Závislost tamějších obyvatel na Nilu si vyžadovala pečlivě organizovaný život společnosti. Nádrže na vodu a hráze musely být plánovitě budovány a udržovány. Rozdělení půdy a vodní právo potřebovaly spravedlivou správu. Král disponoval velkým štábem úředníků, kteří vyřizovali tyto úkoly. Aby Egypťané nebyli záplavami překvapeni, byl poměrně brzy vyvinut spolehlivý kalendář. Sluneční rok je 365 a 1/4 dne dlouhý, při kalendářním roce o 365 dnech posunuje se počátek roku každé čtyři roky o jeden den. Proto se kalendář spojoval s hvězdou Sirius, která každý rok, po delším období, kdy nebyla pozorovatelná, opět poprvé vycházela 19. července. Jedna perioda Siria trvá 1460 dní (čtyřikrát 365), sluneční rok a rok Siria se tak shodují. Práce na kalendáři je hlavním úkolem astronomie, která byla v Egyptě na velmi dobré úrovni. Horní Egypt byl v této době obýván kočovnými nomády, kteří se svými stády putovali od oázy k oáze a na svých cestách se orientovali podle hvězd. Území: Egypt.