Germáni jako "spojenci"


Národy či kmeny vpadající na území římské říše neměly zpočátku zájem vytvářet zde nové, germánské státy. Hledaly především možnosti usídlení, a protože se většinou jednalo o počet od dvaceti až ke sto tisícům lidí, z kterých jen necelou pětinu tvořili bojovnici, vycházel Řím těmto požadavkům vstříc. Osídlenci byli do říšského svazku začleňováni obvykle jako "spojenci" (foederati) a tam, kde se usadili, obdrželi třetinu pozemkového vlastnictví. Tato regulace umožnila romanizaci většiny Germánů. Často se vzdávali již v několika generacích vlastního jazyka a splývali s převládajícím obyvatelstvem. V románských jazycích přežila jen část jejich slovní zásoby (např. označení barev, světových stran, častěji také názvy míst a krajin). Společný život byl ulehčen tím, že většina Germánů přestoupila poměrně brzy na křesťanství. Příkladem byli Gótové, jejichž misijní biskup Ulfila přeložil bibli do gótštiny (kolem r. 350) - text Nového zákona se z větší části zachoval. Ale až do 6. století se přikláněli k vyznáni ariánů, kteří odmítali božský původ Krista a následně učení o božské Trojici a věřili jen v božskou blízkost Syna. Teprve až když se od tohoto učení odvrátili, bylo jejich skutečné splynutí s novými sousedy možné. Rozpad západořímské ústřední moci však neumožnil pokračování těchto snah mírovým úsilím, takže území byla stále častěji zabírána mocí. .