Hunové, Vizigóti a Vandalové


Již přesuny a vytváření říší těchto kmenů uváděly germánské populace stále znovu do pohybu. Roku 375 však narazili sami Gótové na předvoj stěhujícího se národa, na hunské jezdecké oddíly táhnoucí na západ ze středoasijské stepi. Hunové porazili v Povolží Ostrogóty a hnali je před sebou kromě těch, kteří se poddali Vizigótům. Vizigóti poprosili západořímskou říši o právo usídlit se na dolním Dunaji. Nedorozumění mezi Vizigóty a ústřední východořímskou mocí však vedla k boji, který skončil zničující porážkou císaře Valense u Drinopolu (r. 378). Zatímco hunský nájezd byl zastaven 451 vítězstvím Římanů a pomocných germánských vojsk nad hunským králem Attilou (zemř. 453) na Katalaunských polích v dnešní Champagni, germánské kmeny, které se dostaly do prudkého pohybu, se již zadržet nepodařilo. Přitom závažnou roli sehrával politický protiklad mezi východní a západní polovinou římské říše, od r. 395 definitivně rozdělených na vlastní císařství. Vizigóti, kteří nejdříve táhli do Řecka, se r. 400 obrátili směrem k Itálii, jejíž obrana měla za následek odkrytí hranice na Rýně. Přes ni pronikli Vandalové, Alanové a Svébové do Galie a odtud r. 409 do Hispánie. Tam se Vandalové usadili pod vedením Geisericha na jihu (Andalusie), kde si osvojili stavbu lodí a vybudovali námořní moc. R. 429 se přeplavili do Afriky, kde 439 založili Geiserich první samostatné germánské království s hlavním městem Kartágem. Odtud ovládali západní část Středozemního moře, kontrolovali dovoz obilí do Itálie a 455 mohli bez překážky znovu zpustošit Řím. .