1589 jmenoval car moskevského metropolitu (arcibiskupa) Iova patriarchou a církevní sněm v Konstantinopoli formálně uznal osamostatnění ruské církve. Smrtí slabomyslného cara Fjodora r. 1598 vymřela dynastie Rurikovců po meči. Novým carem byl zvolen Boris Godunov. Protože nepocházel z kruhů vysoké šlechty, musel stále čelit intrikám pozdější carské rodiny Romanovců. Po smrti Borise Godunova r. 1606 se stal carem jeho syn Fjodor II. Borisovič, kterého však opozice po několika týdnech panování sesadila a nechala zavraždit. Moskevské vojsko pod vedením knížete Šujského přešlo na stranu samozvance Lžidimitrije. S polskou vojenskou pomocí a s rychle narůstajícím vojskem nespokojených kozáků pronikl Lžidimitrij až k Moskvě. R. 1608, po smrti Lžidimitrije I., pronikl až k Moskvě s polskou vojenskou pomocí Lžidimitrij II. Když však město nedobyl, začal vládnout v Tušinu. Boje o moc v Rusku s výraznou účasti Polska trvaly do r. 1613. Skončily povstáním proti Polákům a zvolením bojara Michala z rodiny Romanovců novým carem. Z dynastie Romanovců pocházeli až do r. 1726 všichni ruští carové. Car Petr Veliký a Kateřina
Nový mocenský rozmach Ruska se spoji s vládou cara Petra I. Velikého. Petr I. Veliký r. 1689 převzal moc jako sedmnáctiletý (jeho duševně chorý bratr Ivan V. byl carem jen podle jména). R. 1697 se Petr I. vydal na svou první evropskou cestu, na které získával poznatky potřebné pro modernizaci země. Jeho reformy se týkaly všech oblastí společenského života a jejich výsledkem bylo vytvoření absolutní monarchie, posílení pozice šlechty a rozvoj obchodu. Poddaní rolníci se však dostali do ještě horšího postavení. R. 1703 car založil St. Peterburg, od r. 1713 hlavní město Ruska. V tomtéž roce tu byla otevřena první ruská burza se zbožím a směnárenská burza. V rámci evropanizace přikázal Petr I. r. 1710 psát světské knihy tzv. graždankou, která byla přizpůsobením písmen cyriliky písmenům latinky. Mírová smlouva z Nystadu r. 1721 ukončila od r. 1700 trvající severskou válku se Švédskem. Rusko získalo přístup k Baltskému moři a postupně převzalo nadvládu v této oblasti. R. 1741 se palácovým převratem zmocnila trůnu Alžběta Petrovna, nemanželská dcera Petra I. a Kateřiny I. Svého synovce Petra z dynastie Holstein-Gottorpovců jmenovala následníkem a oženila ho r. 1745 s princeznou Sofií z Anhaltu-Zerbstu, pozdější carevnou Kateřinou II. Velikou. Alžbětina vláda byla poznamenána svévolnou politikou jejích oblíbenců a nákladným dvorským životem, což nakonec vyústilo v těžkou hospodářskou krizi. Za vlády Kateřiny II.