Konec diktátorů Hitlera a Mussoliniho


Zatímco sovětští vojáci dobývali hlavní město třetí říše Berlín, spáchal Adolf Hitler v bunkru říšského kancléřství sebevraždu a vyhnul se tak odpovědnosti za zločiny spáchané ve jménu Německa. Spolu s ním si vzala život i Eva Braunová, s níž se Hitler předchozího dne oženil. Na Hitlerův rozkaz byly mrtvoly polity benzínem a spáleny v zahradě říšského kancléřství. 1. května ve 22.00 hodin oznámil hamburský vysílač překvapenému světu i německé veřejnosti zprávu o Hitlerově konci, stylizovanou jako legendu o hrdinské smrti. "Z vůdcova hlavního stanu bylo oznámeno, že náš vůdce Adolf Hitler dnes odpoledne padl na svém velitelském stanovišti v budově říšského kancléřství, bojuje do posledního dechu proti bolševismu. 30. dubna jmenoval svým nástupcem velkoadmirála Dönitze."
Joseph Goebbels, stanovený v Hitlerově politické závěti říšským kancléřem, spáchal několik hodin po Hitlerovi se svou rodinou sebevraždu. Hitlerova politická závěť z 29. dubna končí následujícím odstavcem: "Především zavazuji vedení národa i svého nástupce k důslednému dodržování rasových zákonů a k nemilosrdnému odporu vůči travičům všech národů světa - mezinárodnímu židovstvu." Dva dny před Hitlerovou sebevraždou, 28. dubna 1945, byl partyzány popraven Benito Mussolini, "duce" italských fašistů. Spolu se svou milenkou Clarou Petacciovou byli bez soudu zastřeleni. Jejich mrtvoly, pověšené za nohy, byly vystaveny na milánském náměstí Piazza Loretto jako výstraha všem fašistům a zřetelný projev rozchodu Itálie s její fašistickou minulostí. Mussolini, oblečený do německé uniformy, se předtím pokoušel tajně překročit hranice do Švýcarska. Byl však poznán a zajat partyzány. Ti z vůdců třetí říše, kteří neuprchli do zámoří či nespáchali sebevraždu, byli později souzeni spojeneckým soudním tribunálem v Norimberku v největším procesu s válečnými zločinci v dějinách. .