Tak se k němu mohou lidé kdykoli obrátit s prosbou o pomoc. Ráj, v němž Amitábha sídlí, se nazývá Čistá zěmě. V tomto místě nádhery rostou na stromech místo listí a květů samé drahokamy všech barev. Na tamních vodách rozkvétají lotosy větší než kdekoli na zemi. Ptáci stále zpívají, z oblaků dští hudba a ve vánku ze stromů znějí zvonky. Kdo uctívá Amitábhu, může se do této Čisté země po smrti dostat, bude-li proslovovat Amitábhovo jméno. Během času se proslovování Amitábhova jména stalo v Číně nejoblíbenějším náboženským úkonem. Tato prostá víra přináší velkou úlevu ve strastech kaaždodenního života. V japonsku byla škola Čisté země založena ve 12. století mnichem Hónenem. Uctívání Amitábhy (v Japonsku je nazýván Amida) nebylo v japonském buddhismu nic nového, avšak Hónen z něj udělal základní prvek svého učení. Opakování věty “Namu Amida bucu”, “ Klaním se buddhovi Amitábhovi”, to bylo vše, čeho bylo třeba ke spáse. V dnešní době je v Japonsku Pravá škola čisté země, jež byla založena mnichem a Hónenovým žákem Šinranem ve 13. století, nejoblíbenější buddhistickou sektou. “Hřešícího srdce se zbav a rozbiješ svou strast.”



b)Škola meditace (čchan): Škola meditace se vyvinula v Číně na popud buddhistického misionáře Bódhidharmy kolem roku 520. Škola čchan kladla meditaci na první místo své náboženské praxe. Meditace nebyla jen metodou nebo prostředkem k dosažení nirvány, nýbrž jedinou cestou. Tak mohli adepti zanechat studia svatých písem a soustředit se na směřování k procitnutí prostřednictvím meditace, jejíž způsoby se předávaly z Mistra na žáka. Největšího vlivu dosáhla meditační škola v Japonsku, kde je známa pod názvem zen. Smyslem zen buddhismu je skrze meditaci dospět k satori, k duchovnímu osvícení nebo procitnutí. Má dvě hlavní větve, jež se do Japonska dostaly z Číny ve 12. a 13. století. První větví zen buddhismu je rinzaj, škola Náhlého procitnutí. K pročištění mysli využívá rinzaj kóanů, což jsou paradoxní výroky, jejichž účelem je otřást myslí. Mistr například vypráví žákům zmatené příběhy, jejichž pointa je záhadná, nebo může položit několik zdánlivě neřešitelných otázek. Mudrování o těchto otázkách může adepta podle školy rinzaj přivést do stavu připravenosti k satori. Druhou větví zen buddhismu je sótó, škola Pozvolného procitnutí. K dosažení satori užívá tato škola meditaci zazen, tedy vsedě na klidném místě, kdy člověk přemýšlí o textu, který mu byl dán, nebo se soustředí na svůj dech.