Ale nepoddávej se strachu. Nesnaž se utéci. Modli se k nim s vírou a pokorou a v aureole duhového světla se rozplyneš v srdci božského Otce-Matky (jab-jum = spojení prapůvodního mužského a ženského principu, vesmírná jednota nazíraná jako ideál) a přijmeš sídlo v některé ze sfér buddhů. Buddhistické slavnosti, náboženské povinnosti a rituály

Být buddhistou vlastně nevyžaduje chrám ani pomoc mnicha, buddhisté nejsou povinni navštěvovat pravidelné bohoslužby. Držet se učení buddhismu může ve svém každodenním životě každý. Chrámy bývají útočištěm těm, kdo se víře a Buddhově nauce chtějí oddat hlouběji. Členové sanghy však jsou často zváni k účasti na obřadech provázejících významné události v životě lidí - narození, sňatek, smrt. V některých théravádských zemích zachovávají oddaní laikové den zvaný upósatha. Ten se koná čtyřikrát do měsíce. V těchto dnech přinášejí věřící do chrámů své obětiny. Někteří světí den sváteční meditací o samotě, případně v chrámu, jiní naslouchají nábožným promluvám. Mniši v těchto dnech obvykle pořádají v chrámu zvláštní obřady, jejichž součástí může být i hudba, procesí nebo dokonce ohňostroj. “Máš-li mít pravdu v sobě, straň se falše, tvé srdce bude pravda.”



Během období dešťů, které trvá v jihovýchodní Asii různě dlouho mezi červencem a říjnem, zachovávají buddhisté čas pokání. Po toto přibližně tříměsíční období i mnichové dodržují své náboženské povinnosti přísněji. Laici bývají ve svých darech pro sanghu štědřejší a dosahují zásluh také tím, že více meditují a naslouchají přednášeným sútrám (buddhistické traktáty). V mnoha buddhistických zemích se během roku připomínají různé události z Buddhova života. V těchto dnech lidé navštěvují chrámy, přinášejí obětiny a kadidlo, látky, květiny i peníze. Často se větších slavností zúčastňují všichni místní obyvatelé, i nebuddhisté. K podobným slavnostem patří i oslava příchodu nového roku. Přesně o půlnoci se skupina mnichů chopí těžkých klacků a počne bušit do zvonu na závěr starého roku. Při každém ze 108 úderů jmenují mniši jeden z mravních poklesků lidstva. Předstupují děti s prameny silného provazu a zapalují jeden jeho konec od chrámového plamene. Doutnající provazy pak odnesou domů, rozdmýchají a zapálí kuchyňské ohniště a zažehnou svíce na rodinných oltářích. To je den nového začátku, čas naděje a obrození. V théravádských zemích se věří, že Buddhovo narození, procitnutí i parinirvána se udály sice v různých rocích, ale v týž den. Tento trojnásobný svátek připadá na den květnového úplňku.