Prostota Buddhova učení , jeho důraz na osobní snahu a nepochybně i odpor proti kastovnictví, to mu brzy přivedlo mnoho učedníků a položilo základy šíření buddhistické nauky. Sangha

Sangha je společenství mnichů a mnišek , kteří praktikují náboženství a vyučují mu ostatní. Sangha byla založena již za Buddhova života. Buddhističtí mniši a mnišky následovali Buddhova příkladu, putovali z místa na místo a hlásali nauku. Směli mít jen misku na vyžebrané jídlo, břitvu, jehlu (nit si vytáhli z roucha ), cedník (aby s vodou při pití náhodou nespolkli nějakého malinkého živočicha a nezahubili ho), hůl, zubní párátko a obnošený oděv. Během dlouhého a úmorného období dešťů v Indii žili příslušníci sanghy ve vihárách neboli útulcích. To byly počátky velkých klášterů, jaké dnes můžeme vidět na mnoha místech Asie. Buddha uznával, že ne každý se může jen tak vzdát svého občanského života a vstoupit do sanghy. A tak přijímal i laiky (upásaka), přívržence, kteří věřili v jeho učení, ale nezachovávali přísná pravidla sanghy. Lidé mimo sanghu mohli i v občanském životě dosáhnout zásluh konáním dobrých činů a vytvářením dobrého karmanu. V budoucím znovuzrození pak třeba budou s to spět do nirvány. Buddha nabádal laické buddhisty, aby vedli život pokud možno co nejdokonalejší. Jako vodítko pro každodenní chování předepsal Buddha pět přikázání:

1. Nezabíjet. 2. Nekrást. 3. Necizoložit. 4. Nelhat. 5. Nepožívat alkohol a drogy. Znamená to zachovávat se ve stavu klidné vyrovnanosti. Tato pravidla platila samozřejmě i pro mnichy, ale ti měli navíc ještě pět dalších. Dnes členové sanghy představují živoucí pouto se zakladatelem svého náboženství. I v dnešní době členové sanghy stále vyučují, káží a směřují k cíli - k procitnutí, bódhi. Muži i ženy oblékají roucha buddhistických mnichů a mnišek a vstupují do klášterů. Mnoho času tráví společným přednášením buddhistických písem nebo osamělým rozjímáním o pravdě Buddhova učení. Hmotně jsou závislí na almužnách a darech věřících. Někteří obcházejí se svými miskami po ulicích, jiní přijímají potraviny nebo peníze v klášteře. “Kdo se nevzchopí, když je k tomu čas, kdo mlád a pln sil je liknavý a nedbalý a nemá vůli, takový lenoch nikdy nenajde cestu k moudrosti.”

Jako buddhismus sám může být i život mnicha nebo mnišky různě proměnlivý. Někteří vstoupí do řádu už jako děti a zůstanou v něm po celý život. Jiní setrvají v klášteře po kratší dobu a pak se vrátí do běžného života. To jim nikdo nemá za zlé, protože za ten čas, co strávili v naprosté oddanosti buddhistické cestě, si dobyli zásluhy.