V zemích jihovýchodní Asie je velmi obvyklé, že laičtí věřící, například úspěšní obchodníci nebo řemeslníci, vstoupí do kláštera na pár měsíců deštivého období a pak se opět vrátí ke své práci. Tradiční způsob života v klášteře je zařízen tak, aby mnichům a mniškám zajišťoval vhodnou existenci v jejich cestě do nirvány. Členové sanghy vstávají velmi časně, obléknou se a se svými dřevěnými miskami jdou ven vyžebrat si potravu nebo jiné almužny. Prozpěvují náboženské písně nebo zvoní na malý gong, aby upozornili, že přicházejí žebrat. Když se vrátí do kláštera, umyjí si nohy a krátce před polednem pojedí své jediné jídlo dne. Odpoledne starší mniši vyučují mladší a pak se oddávají osobní meditaci. Často za odpoledního žáru se uchýlí pod koruny stromů, aby napodobili Buddhovu meditaci pod stromem bódhi. Při západu slunce se otvírá klášter laikům, kteří přicházejí vyslechnout kázání a klást otázky. Zapamatování, uchování a vyučování dharmy (buddhistické nauky) je ta největší služba, kterou může mnich poskytnout druhým. Někteří káží na veřejných místech nebo v malých shromážděních v soukromých domech. Před sedátko buddhistického kazatele kladou věřící často pokrmy a květiny. Je zvykem, že mnich nezačne kázat, dokud nebyl třikrát požádán, ale pak poučuje kohokoli, kdo se upřímně ptá. Až donedávna byli buddhističtí mniši jedinými učiteli a uchovávateli národních kultur a vzdělanosti. “Pěstujte cestu a nepřepadne vás pocit marnosti, že jste žili prázdně svá léta.”

Za časného večera se mniši shromáždí v budově sanghy, předčítají nahlas ze svatých písem a rozprávějí spolu o duchovních záležitostech. Kláštery nejsou organizovány nikterak hierarchicky. Všechna závažná rozhodnutí musí být schválena jednomyslně. Mnichové nejsou vázáni povinnostmi jako v křesťanských klášterech. V praxi ovšem mají někteří mniši stanoveny úkoly, z nichž vyplývá jistá autorita. Někteří například jsou pověřeni vyučováním noviců, jiní se starají o klášterní zahradu a podobně. Za představitele skupiny bývá uznáván nejstarší mnich. Dvakrát měsíčně, ve dnech úplňku a novoluní, se koná pósadha, “den ukáznění”. V hale sanghy vyzývá nejstarší mnich ostatní mnichy, aby otevřeně přiznali své přestupky a hříchy. lMnich, který ví, že se provinil, a nepřizná se, dopustí se úmyslné lži, což je další provinění proti řádu sanghy. Jen velmi zřídka a pro zvlášť těžký přečin může být mnich vyloučen ze sanghy. Typický velký klášter sestává z mnišské budovy, kde mnichové v jednotlivých celách nocují, a z budovy sanghy, kde se shromažďují k jídlu, k hlasitému čtení súter a ke společným jednáním o klášterních záležitostech.