Naproti tomu v Indii, v zemi svého zrodu, má dnes buddhismus jen velmi podřadnou úlohu. Po několika staletích trvalého rozkvětu za vlády slavných buddhistických panovníků započal v druhé polovině prvního pokřesťanského tisíciletí jeho úpadek. Buddhismus se stále více měnil v pouhý vnější kult a nedokázal se už prosazovat proti staršímu bráhmanismu, který stále obnovoval své duchovní síly. Ale k celému tomuto vývoji došlo v podstatě, aniž by o něm Evropa věděla. Lze říci, že buddhismus v zásadě známe teprve od 18. století a že důkladné studium a pochopení buddhismu bylo v Evropě možné dokonce tprve v posledních desetiletích. Větve a školy buddhismu

Brzy po Buddhově smrti se jeho učedníci shromáždili na koncilu, aby se sjednotili na jeho učení. Druhý koncil se konal o jedno století později. V té době se mezi buddhisty počaly objevovat rozdílné názory. Jak se buddhismus šířil a obec vzrůstala, vytvořily se dva velké směry, jež způsobily základní rozštěp buddhismu. 1) Théravádský buddhismus: První z těchto dvou směrů byl konzervativní a držel se názoru, že je nutno pevně zachovávat doktríny a obyčeje, jak byly stanoveny původně. Ten byl nazván théraváda, názor stařešinů. Stoupenci druhého směru ho nazvali hínajána, Malý vůz, což se ujalo. Tento název vychází z toho, že Buddha hovoříval o svém učení jako o voru, který přepravuje poutníky do nirvány. Prostřednictvím hínjány (Malého vozu) se tedy přepraví do nirvány pouze menší část věřících, vlastně pouze mniši a mnišky. 2)Mahájánský buddhismus: Tento směr dával přednost liberálnějšímu výkladu Buddhovy nauky. Počátkem našeho letopočtu ho jeho přívrženci pojmenovali mahájána, což znamená Velký vůz. Tento název navozoval pocit, že přepraví ke spáse celý svět. Jádrem mahájánského buddhismu je postava bódhisattvy, což doslovně znamená “bytost k procitnutí”. Bódhisattva je bytost, která se už blíží do nirvány, ale obrátí se před jejím dosažením, aby se snažila o spásu všech bytostí. Bódhisattva odkládá svou nirvánu, dokud se i ten nejmenší tvoreček nedostane ke svému cíli. Buddha byl bódhisattvou ve svých předchozích životech, než se narodil jako Siddhártha Gautama. “Srdce každého z nás má svého buddhu, svůj buddha je ten pravý buddha.”

Bódhisattva nejen vyzařuje laskavý soucit, nýbrž na sebe bere bolesti a utrpení ostatních. Je zkrátka spasitelem dobývajícím zásluhy pro lidstvo, v čemž se velmi podobá křesťanskému Ježíšovi. Bódhisattvové se mohou znovuzrodit jako lidé i jako zvířata. Avšak nejmocnější bódhisattvové sídlí v nebi.