Proto je heraldika zároveň věda i umění, nebo - skromněji řečeno - stojí na pomezí historických věd a výtvarných umění; dobrý heraldik však je zároveň učencem a malířem;

(Karel Schwarzenberg)

pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Zabývá se nejen znaky osob, rodů, zájmových místních i jiných skupin obyvatelstva, ale i vším , co se znaky souvisí, tedy také prapory, řády, odznaky, tituly a všemi ostatními symboly. Heraldika v sobě obsahuje i složku uměleckou a výtvarnou;

(Encyklopedie heraldiky)

v širším smyslu známost veškerého řádu a běhu jak minulého tak přítomného ve věcech erbů a šlechty. Heraldika má tedy znáti zvyky a obyčeje, které u turnajů, o korunovacích, o svatbách a pohřbích, při dání lén se zachovávaly, jakož i zařízení takových slavností pokud se šlechty a erbů týkají.

(Českomoravská heraldika)

Jak vidno, všichni autoři se shodnou na tom, že heraldika má něco společného se znaky a erby. Většinou také udávají její spornou polohu na pomezí umění a vědy, o které se často vedou polemiky i na stánkách jejich knih. Ve dvou posledních definicích jsou pod křídla heraldiky zahrnuté i znalosti činností erbů se přímo netýkajících. Nezdá se mi však nelogické zařadit do oboru, který se zabývá erby a znaky, i vědomosti o příležitostech, na kterých se znaků aktivně používalo. Je však jasné, že heraldika se stále vyvíjela a vyvíjí i nadále a že rozsah jí zahrnovaných znalostí se uzpůsoboval potřebě doby. Dnes rozhodně aktivně používaní heraldika nevyužije znalostí o obřadech a slavnostech středověké šlechty a spíše se zaměří na historické souvislosti v erbech zachycených.

Pro pochopení příštích řádek musí být znázorněno co je erb, jaké jsou jeho součásti.

Základ každého erbu je štít. Jakákoli jiná část erbu může chybět, ale štít ne. Je odvozen od válečnického štítu, kterým se vykrývaly rány mečů či jiných zbraní. Na štítě je základní vyobrazení zvané figura. Tím může být věc, rostlina, živočich skutečný či bájný, člověk nebo jakýkoli jiný předmět. Vždy je věc zobrazována stylisovaně a plošně tak, aby pokryla co největší plochu štítu. Také se vyskytují figury heraldické. To jsou různá dělení štítu čarami ať rovnými či různě zprohýbanými. Těchto figur se používá také k podkladu pod figury neheraldické. Jejich pomocí se dělí štít pokud se umisťuje více erbů v jeden znak.

Figury i štít jsou samozřejmě vymalovány barevně. Heraldika zove barvou: kovy (zlato a stříbro), kožešiny (hermelín, sobolina, kunina a popelčina) a barvy (černá, červená, modrá a zelená jsou původní, purpurová, oranžová, tmavorudá, hnědá, šedá a přirozená jsou přidané) Barvy plochy štítu a figury musí být co nejkontrastnější.