Byly zavedeny černé sametová čepice s různým počtem pavích per pro jednotlivé šlechtické stupně, pláště byly modré posypané opět standardizovanými figurami. Štíty byly místo na pokryvadla pokládány na listy (počet dle stavu) a ovinovány listovými věnci. Ženy měly oválný štít zdobený palmovými ratolestmi také dle jejich postavení.

Byrokratizace se nevyhla ani městům. Ta byla rozdělena do třech kategorií dle důležitosti a také dle toho náležitě označena. Nejvyšší stupeň měl červenou hlavu štítu se třemi zlatými napoleonskými včelami (místo královských lilií), II. stupeň volnou čtvrť, umístěnou vpravo, která byla modrá se zlatou literou N, a III. stupeň tutéž vlevo s červeno-stříbrnými barvami. Tento model se neujal a heraldika se opět vrátila k původním pravidlům po skončení císařství.

Itálie

Také je považována za kolébku heraldiky. Nevytvořily se zde však výrazné odlišovací znaky jiným heraldikám, protože až do sjednocení Itálie Viktorem Emanuelem II. v r. 1871 byly italské státy mezi sebou různě bojující, často s intervencí cizích mocností. Rozdrobenost a přítomnost cizích vlivů byla příčinou vzniku nemístních zvyklostí erbovních do italské heraldiky.

V každém státě bylo přidělování erbů jiné, nebyla jednotná pravidla. Na doby řevnivosti zůstaly do dnešních dob i heraldičtí svědci v podobě hlav štítů, zvyk přejatý to nejspíše od fr. měst. Rodina sympatizující s německým císařem se označovala hlavou nejčastěji zlatou s černým orlem či orlicí. Profrancouzská a následně pro neapolská šlechta

užívala modrou hlavu se třemi zlatými liliemi pod červeným čtyřlaločnatým turnajským límcem. Ta byla odvozena od erbu zakladatele neapolské dynastie Karla z Anjou.

Přilby používá aristokracie i erbovníci. Nejsou zde ustanovena zvláštní pravidla, ale v praxi je vidět, že nešlechtici mají na štítech helmy železné se spuštěným hledím, zatímco šlechtě nad štíty ční přilby se zvedlým, často

zlatým hledím. Helmy erbovníků jsou zobrazovány z profilu (tzn. že štít je nakloněný), šlechtické jsou buď přímo hledící či, je-li jich vícero, k sobě různě natočené.

Za cizácký prvek mohou být považovány klenoty a štítonoši, které hlavně poitalštělá cizí šlechta používá. Vladařský rod a vévodové mohou své přilby i s příslušenstvím posadit na svůj červený stan či plášť. Toť je jedna italská anomálie, jinde se nevyskytující. Další takovou je kladení točenice i koruny na jednu přilbu. Italské točenice jsou tak tenké, že snadno lze je přehlédnout.

Italská města mají často stejné erby.