Je to další místní zvláštnost, způsobená opět samostatností jednotlivých států bez společné heraldické komory.

Na jihu je oblíbena kombinace zlaté a červené barvy (dle dynastie aragonské vládnoucí v Obojí Sicílii), sever si zas oblíbil svatojiřský kříž.

Štíty jsou obtáčeny palmovými listy, nošeny štítonoši však jen zřídka. Koruny používají města hradební, občas i šlechtické na památku starých časů.

V italské republice není nijak právně zakotveno právo na erb či jeho ochranu před zneužitím. Místní šlechta proto zřídila Consiglio Araldico Nazionale de Corpo della Nobilita Italiana (Národní heraldická rada italské šlechty), která žádala o pomoc a konečný verdikt ve sporných případech i exiluvšího krále Umberta II. (vládl 1946, † 1983).

Velká Británie

Sem byla heraldika přitažena z Francie, jakožto průvodní znak nadřazenosti Normandských šlechticů nad domácím obyvatelstvem. Oddělenost lidu od heraldiky byla a je přísně střežena. K tomu byla r. 1484 Richardem III. zřízena College of Arms, která náleží ke dvoru a vedou ji tři králové heroldů (kings of arms). Ti udělují jménem panovníka (bez potřeby jeho souhlasu) erby a pořádají dvorské slavnosti.

I zde platí pravidlo o jedinečnosti erbu. Čistý rodový erb může, stejně jako ve Francii, používat nejstarší člen rodu. Ostatní se odlišují též bisurami, které však mají přesný řád, kdo jakou má používat dle svého postavení v rodě. Erby mají být kresleny s přilbou, ale často je vidět i jakýsi zjednodušený erb, ve kterém je helm vypuštěn a nad štítem se vznáší pouze klenot vystupující z točenice či koruny. Dokonce se

v 19. století klenot natolik přecenil, že byl zobrazován jen on sám bez štítu či jiné další erbovní součásti. Tak vznikla tzv. badge, v anglické a skotské heraldice velice oblíbená.

Nejčastějšími figurami jsou hlavy štítu, krokve, lilie a angličtí lvi, což jsou kráčející zvířata s hlavou k pozorovateli, občas též zvaná leopardy. Figury se vyskytují na mnoha erbech ve trojicích, dvě nahoře, jedna dole.

Pro královskou rodinu a pro neduchovní peery (vyšší šlechta) jsou vyhrazeni štítonoši. Nejsou nikde ku spatření bez půdy pod nohama. Půda je zelený kopec kreslený pod štít. Krom štítonošů na ní spočívají i honosné kusy.

V anglické heraldice se nepoužívá plášťů a stanů. Velice častá jsou hesla a pokřiky (ty se dávají nad štít, ty pod něj, občas spočívají na nich štítonoši). Každý jedinec si volí svůj pokřik a heslo a může je měnit i během života.

I v městských erbech se nalézají nejčastěji lvi a lilie. Nenalézají se zde hradební koruny, klenot a štítonoši mohou být (za zvýšený poplatek) králem heroldů uděleny.

Waleská a irská heraldika se shodují s pravidly anglickými. Irská republika i Ulster mají vlastní heroldie a vlastní jejich krále.