Wales spadá pod College of Arms.

Skotsko má jako pozůstatek samostatnosti i několik vlastních pravidel.

Skotská šlechta vychází ze systému klanů, tzn. že všichni stejného jména jsou jedné krve a mají stejný erb. Ne všichni příslušníci klanu mají právo jej nosit, ti co nesmí mohou používat náčelníkův klenot.

K používání klenotu a tedy přijmutí za šlechtice opravňuje Lord Lyon, král skotských heroldů. Ten má ohromné pravomoci. Vlastní soud, může tvořit nové heraldické předpisy, udílí erby dle vlastního uvážení. Za dob samostatného Skotska byl členem královské rady a parlamentu. Erb může být používán jen po schválení Lordem. Porušení tohoto je přísně trestáno.

Kromě organizace a dědičnosti hesel a pokřiků není rozdílu skotské od anglické heraldiky.

Německo, Rakousko

Dvě země, které jsou kulturně i historicky blízce spjaty, u kterých nemá cenu rozlišovat jejich heraldiky. Stejně by k nim mohli být přidány i ostatní státy bývalé Svaté říše římské, tzn. Čechy, Nizozemí, Švýcarsko a severní Itálie, u nich jsou však rozdíly znatelnější.

Základní figurou v heraldice Němec byla orlice. Ta byla císařským znakem, byla štítonošem mnoha erbů, ať je měla na hrudi či je dvě držely, dostávala ji císařská města. Rakousko po rozpadu Říše přijalo za znak orla, ten má dvě hlavy. Další často vyskytovanou figurou jsou ozbrojenci, což byli postavy zobrazené v brnění. Vyskytovaly se také jen části ozbrojenců, např. nohy či ruce, a i samostatné kusy zbroje. Tyto figury byly vyvedeny v přirozených barvách. Vůbec oblíbenější byly figury obecné nad heraldickými.

Celý rod měl jeden erb i s klenotem, často štítonoši i hesla či pokřiky se dědily. Jednotlivé rody se rozlišovaly právě rozdílnými klenoty či jinými heroldskými kusy nebo se měnily tinktury. Jako příklad změny tinktur (barevnosti) lze uvést dělení rodu Vítkovců. Vítek z Prčic, jak již výše, nosil na štítě růži a při dělení rodu dal svým pěti synům erby růže, ale každému jiné barvy. Tak vznikly erby Rožmberků (červená růže ve stříbře), Landštejnských (stříbrná v červené), Hradeckých (zlatá v modré), pánů ze Stráže (modrá ve zlatě), Krumlovských (zelená ve stříbře) a jeden erb levobočkův, pána z Ústí (černá ve zlatě). Helmy byly rozlišovacím znakem mezi šlechtickými nositeli erbů a erbovníky. Kolčí přilba s točenicí byla pro nešlechtice a turnajský helm s korunou je pro aristokracii. Erbovníci také neměli štítonošů a hesel. Ta nebyla zavedena jako dědičná, ale rody si rády ponechávaly osvědčená hesla předků.

Heraldika Svaté říše kladla na štít i přilbu s klenotem stejný důraz. Erby se vyvíjely harmonicky, bez zdůrazňování jednotlivých částí.