To také lze vysledovat ze znaků, zvláště pak městských, kde se vyskytuje mnoho hradeb, věží a bran, tak jako výše kapitola německá uvádí. Ale i do městských erbů

se dostaly turecké války. K vidění jsou opět šavle a hlavy turecké, obrněnci, korouhve. Německý vliv na uherskou heraldiku dokládají i erby udělené městům v Horních Uhrách, na Slovensku.

Pozdní masovost erbů zapříčinila nevznik uherské heroldie. Roku 1947 byla zrušena šlechta a zakázáno používat erby.

Polsko

Není jasné proč se heraldika polská ubírala takovým směrem, jaký bude níže popsán, ale rozhodně to musel být silný a velice starý zvyk či obyčej, protože Poláci jsou nejzajímavější a na Zemi nenapodobení heraldici.

Jejich největší zvláštností je, že k jednomu erbu, a to úplně nerozlišenému, přísluší několik, u 27 erbů více jak sto, u 3 dokonce více než tři sta a k jednomu 563, rodin. Ty používají stejné pokřiky, helmy i klenoty. Existuje pak třeba i několik rodin stejného jména, které se rozlišují právě pomocí erbů. Tak např. rodina Malachovských z Malachova erbu Sas není příbuzná s rodinou Malachovských z Malachova erbu Nalecz. Veškerá šlechta je si rovna, erbovníků zde neexistuje.

Každý erb má své jméno od pokřiku či jména zakladatele nebo od figury odvozené.

Figury erbů polských jsou také zvláštní. Vyskytují se figury slovanské, které lze nalézt jen v Čechách a v Polsku, např. lekno či odřivous, nebo také, které jsou jen u Poláků a o kterých se mnozí heraldici domnívají, že z kamenických značek vzešly, např. erb Lis, které se hlavně u měst vyskytují. Heroldských figur těžké je nalezení, občas jsou štíty děleny či čtvrceny (erb společného litevsko-polského krále).

Klenot, jak již výše, mají všechny rodiny stejný. Nejčastěji se vyskytují paví kyty (několik pavích per ve věnec upravených) a pštrosí pera. Barevnost polské heraldiky se řídí pravidlem, které až města kol 17. stol. začala porušovat, že není v erbu více než dvou tinktur. Tedy kovu a barvy, protože kůží není u Poláků k nalezení. A figura musí být co nejblíže svým přirozeným barvám, tzn. že lvi jsou zlatí, hradby červené či stříbrné, že medvěd je černý a stromy zelené. Častá je kombinace stříbra a červeně, ze znaku královského plynoucí.

Města mají často orlici zemskou nebo ony geometrické znaky. Vyskytují se i německé zdi a brány. Městům byly, po třetím dělení Polska mezi Rusy, Prusy a Rakušany r. 1795, vnucovány, hlavně ruské části, nové erby. Roku 1918 přijalo mnoho měst erb svůj starý.





V každé evropské zemi vznikalo mnoho zajímavých heraldických pravidel i útvarů.