O každé národní heraldice by mohla být napsána samostatná práce (což není nezajímavým nápadem). Vybrané heraldiky buď byly prvními a tedy i zakládajícími, určujícími prvotní pravidla, nebo měly významný vliv na českou heraldiku. Erbovnictví Skandinávie, Balkánu, Beneluxu, Pyrenejského poloostrova či Ruska jsem bohůmžel neměl čas zařadit.

Heraldika kolonií navazovala na heraldiku kolonizátorů. Místní šlechty a vyšší třídy často ku škodě věci erby jen slepě napodobovaly či naopak předělávaly dle vlastních obyčejů. Tak vznikaly neheraldické či alespoň pravidla heraldiky porušující erby a znaky. Česká heraldika a její zvyklosti je k nalezení buď v historickém přehledu, u německé heraldiky či v následující části.





Hledat rozdíly mezi národními heraldikami jistě zdá se jednodušší než historie její, ale mýlí se ten, kdo myslí si, že porovnávají se jen erby jako takové. Vždy je třeba hledat kořeny a počátky jednotlivých zvyklostí k plnému pochopení významu a mluvy erbů. Já nejsem úplným vládcem svého času, a proto nejsem způsoben mluvit či psát o věcech, které jsem neprozkoumal, ke kterým jsem nenašel vlastním okem prozkoumané podklady. A tak zprostředkovávám jen informace, které jsem vyčetl z knih a ke kterým jsem přidal vlastní úsudek.

Dělení dle užitku

Heraldika může být dle užitku dělená na šlechtickou, městskou a státní, to podle osoby či subjektu, který znaky používal.

Šlechta

Jak již několikrát zmíněno, vznikla rodová heraldika jako první. Nejdříve plnila funkci rozeznávací v bitvě, později se stala nedílnou součástí šlechtického původu, dále pak zobrazovala historii rodu a činy jeho příslušníků.

U nás, jak již výše, dostal první osobní a později rodový erb pán Vítek z Prčice. Od jeho udělení (koncem 12. století) se datuje poměrně souvislá řada šlechtických erbů u nás.

Figury v naší šlechtické heraldice byly rozmanité. Minimálně jednou třetinou se podílely figury heroldské (dle vyobrazení nejčastěji dělení a břevna či kůly), což nebývalou měrou mezi ostatními heraldikami jest. Figury obecné byly buď slovanské (viz Polsko) nebo německé, čili střely zavinuté, lekna, potvory nejrůznější, zvířata i lidé.

Barvy u nás byly všechny krom černé, která byla u nás vzácnou. Dostali ji např. páni z Ústí, kteří byli bastardy rodu Vítkovců. Také zvířata přibližně této barvy přirozené byla takto zobrazována.

Štíty a přilby používané u nás zmíněné v časovém dělení.