Pokud chce někdo zobrazovat erb něčí, měl by dbát na dobu života osoby oné a její erb vymalovat ve slohu té doby.

Klenoty často přejímají podobu figury na štítě, vidět jsou i ploché figury (kříže, pruhy) na křídlech orlích zobrazené. Plášťů u nás užíval panovník (až za vlády Habsburků) či knížata a hrabata. Většinou to plášť červený, hermelínem podšitý.

Štítonoši byli hojní u vyšší šlechty. Málokdy nižší jich používala, nikdy erbovníci. Často zůstávali dědiční, však nebylo to zákonem a mohl si je tedy každý vlastník erbu určit vlastní. Stejně tak i heslo či pokřik, které spíš přistěhovalecká šlechta (hlavně po Bílé Hoře) užívala.

V našich krajích bylo zvykem, že erb rodu používali všichni jeho členové. Rozrody (tzn. odštěpené části rodu) používaly podobný erb v jiných tinkturách či s jiným klenotem (jak v německé kapitole).

Heraldikou šlechtickou se u nás inspirovali i mnozí nešlechtici, kteří chtěli dát najevo své bohatství a svou moc. Tak vznikli erbovníci u nás pod kontrolou krále a českého krále heroltů. Jejich heraldika se nijak neliší od heraldiky šlechtické, jejich erby většinou jen štít a helm s klenotem obsahují, málokdy jiný heraldický prvek.

V České republice není nijak používání erbů (krom městských a státních) chráněno. Erb si může kdokoli přivlastnit a používat jej jako svou značku. Občas se objeví firma používající erb. Pokud však používá erb nějakého rodu, který s tím nesouhlasí a je tak s firmou neoprávněně spojován, mohou být žalovány pro krádež osobního nehmotného majetku.



Městská a státní heraldika

Městská heraldika byla pod úplným vlivem německým, čili hradby a jiné stavby se zde vyskytovaly, ozbrojenci či jejich části. Neobvyklé nejsou ani obrazy andělů či svatých. Ti jsou buď na štítě jako figura nebo, a to častěji, jako štítonoši. U městských znaků je nejčastěji (z poloviny) vidět jen holý štít bez dalších erbovních prvků. To proto, že městské erby se vyvinuly z městských pečetí, na kterých byl je motiv figury, nic víc. Tyto pečetní znaky byly u většiny měst přijaty i do erbu.

Některá města dostala na erb i helm s klenotem, buď jako odznak statečnosti v nějaké bitvě, které zúčastnili měšťané, či jako pozůstatek na erb feudálního pána města, obvyklejší jest však koruna, a to hradební či královská. Specielní česká se vyskytuje, Svatováclavská.

Častou figurou je český lev, buď něčím doprovázený nebo samostatný. Taktéž moravská orlice je vidět na některých městských znacích. Také hold zakladateli či poslednímu vlastníku je skládán, a to v podobě zobrazení jeho erbu (celého i jen části) ve znaku města.

Mnohé fabriky a podniky vzaly si na svou značku motivy z erbu, někdy dokonce i celé znaky.