Z této podmínky vniklo pravidlo, že nesmí přijít kov na kov a barva na barvu. Kožešina může být přikládána na barvu i kov. Další součástí erbu je přilba čili helm. Dostal se do heraldiky jako zobrazení rytíře, který nese štít a je vidět jen jeho hlava nad horním okrajem. Helm nikdy nad štítem nelevituje, vždy na něm spočívá.

Rytíři měli pro snadnější rozlišování v bitevní vřavě na přilbici umístěn tzv. klenot. Bylo to jakési plastické ztvárnění erbovní figury (ne vždy to byla figura na jeho štítě spočívající) které bylo přiděláno k helmu a na erb se dostalo společně s ním.

Přidělání klenotu k přilbě byla nehezké a bylo proto kryta před pohledy točenicí či korunou. Točenice je věncem spleteným ze zatočených konců pokryvadel a koruna je koruna, kterou mýval na přilbě kál, avšak kterou si bohatší šlechtici na erbech přisvojili.

Z točenice či z pod koruny vycházela přikryvadla visící či vlající kolem štítu. Ve skutečnosti to byl plášť, který chránil brnění rytířovo před slunečními paprsky. Barva přikryvadel byla stejná jako štítu, tzn. barva figury a podkladu. Kov se kladl na rub a barva na líc. Točnice měli barvy přikryvadel.

Toto jsou základní, ne však nezbytné součásti erbů. Ty mohou být doprovázeny ještě mnoha jinými předměty, např. řády, hodnostními odznaky, prapory, trofejemi, hesly či půdou. Podstatnými jsou dle mne ještě štítonoši, což jsou postavy či postava držící štít, a stany či pláště, což jsou drapérie na způsob pláště obklopující celý erb, na nichž spočívá hodnostní koruna.



Jak je má práce dělena

Jako každá věda či umění může být různě dělena a řazena. U heraldiky jsou tři mně známé způsoby dělení a to časové, místní a užitné. Tímto je míněno řazení dle doby vzniku a použitého slohu, toto dělí heraldiku dle státu, kde erb vznikal a toto dle nositele, který erb používal.

Časové dělení

Časové dělení se plně shoduje s rozdělením minulosti do historických slohů. První znaky, které se již podobají erbu tak jak jej chápe heraldika, vznikaly, jak již výše řečeno, za křižáckých válek, jakožto rozlišovací prvky mezi bojujícími rytíři. Často se na štítech objevovala znamení naznačující skutky bojovníky vykonané. V Evropě nastal po návratu křižáků rozmach erbovnictví. Rody, jejichž členové se válek zúčastnili, zobrazovaly jím používané znamení na svých štítech, aby tak zvěčnily hrdinské činy svého příbuzného. Jak je vidět, již od počátku byly erby spjaty se šlechtou.