A od tohoto všeho byl již jen krůček k tomu, aby si králové a panovníci vyhradili právo udílet erby, jako znak šlechty, osobám a rodům, které se zasadily o zvětšení jejich majetku či rozšíření jejich moci.

Veškeré toto dění kolem vzniku erbovnictví a následně i heraldiky se odehrávalo v době, v níž umění vládl románský sloh. Ten působil samozřejmě i na způsob zobrazování a vytváření právě vznikajících znaků. Tímto a též vojenskou podstatou znaků byla dána prvotní pravidla pro tvoření erbů: jednoduchost a kontrastnost. Kresba je silně stylisovaná (možná díky neznalosti předlohy - viz heraldický lev na státním znaku ČR), její plošný tvar umožňuje vyplnění co největší plochy štítu. Bojovnická funkce štítu též dala vzniknout jevu, pro člověka dnešního, který vše vidí jen ze svého zorného úhlu, který hodnotí své okolí svým subjektivním pohledem asi těžko pochopitelnému, stranové převrácenosti. Při určování stran na erbu byla dána přednost pohledu nositele štítu před pohledem pozorovatele. Tedy tam, kde je pro pozorovatele levé strana štítu, je pro nositele k pozorovateli čelem obrácenému strana pravá a opačně. Erby této doby jsou jednoduché s jedním polem a jednou figurou. Ještě nemají funkci dekorativní a nevyskytují se často jinde než na zbroji. Proto není jejich součástí ani helm, tak nezbytný v pozdější české a německé heraldice, ni pokryvadla. Erb je prostý a jednoduchý, plnící svou funkci rozlišovacího a identifikačního znaku beze zbytku.

Čeští šlechtici se nezúčastnili křižáckých výprav v takovém počtu, který by vedl k rozmachu heraldiky v českých zemích. Proto se první šlechtické erby v Čechách objevují až ve 13. století. Nejstarším doloženým šlechtickým znakem je erb pána Vítka z Prčic († 1194), zakladatele rodu Vítkovců. Je vyobrazen na pečeti z r. 1220, kde lze vidět pána v plné zbroji, jak s korouhví v jedné ruce stojí a druhou rukou se o štít s růží opírá. (Pán zobrazený u štítu je prvotní štítonoš, později stylisovaný do postav držících erb z vnějšku za okraje - u nás první tací již r. 1259.) Vůbec nejstarší erb v Čechách se objevující je štít s orlicí na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192. Lev se prvně objevuje roku 1202 na pečeti Vladislava (Jindřicha) I. Po odeznění vlivu slohu románského během první půle 13. století přebírá vládu nad uměním výrazivo gotické. Gotika je jediným historickým slohem, který nečerpal náměty z antiky. Šlo by jej nazvat slohem Kristovým, křesťanským. Jeho mírumilovné poslání přiblížit Boha k člověku se však neprojevilo ve všech oborech lidského bytí. Naopak, válečné úspěchy a prohry byly důležitým měřítkem při posuzování schopností panovníka, válka a boj byly považovány za přirozenou součást politiky, nikoli za krajní a velice nevhodné a nepříjemné řešení. A tak se společně s rozvojem středověkého válečnictví rozvíjely i erby.