V této době byl znak již plně dědičný. Synové byli hrdí na erby svých otců, rody se rády chvástaly bojovými úspěchy svých více či méně vzdálených příbuzných a rády to dávaly najevo svými erby, které kopírovaly znak statečného bojovníka. Erb již nebyl rozlišovacím prvkem pouze na bojištích Evropy, ale stal se i odznakem příslušnosti jedinců k rodům a jejich předkům.

Jelikož se erby začínají objevovat i jinde než na štítech, objevují se nová pravidla pro jejich zobrazování a nově i pro jejich popisování (blasonování). Samozřejmě se zachovávají pravidla jednoduchosti a kontrastnosti. Pravidla pro blason jsou obdobná. Popis erbu musí být rychlý, snadno srozumitelný a přesně určující, takový, že heraldik, který popisovaný erb nikdy neviděl, je schopný dle popisu jej přesně nakreslit.

Ranná gotika, u nás za posledních Přemyslovců, přináší do heraldiky nový tvar štítu. Zatímco románské štíty byly po způsobu Normanů protáhlé, aby kryly nohu jezdcovu, v gotice se štíty dostaly do rukou i pěším bojovníkům, kterým dolní cíp coby překážející zbytečný byl a tedy odstraněn. To se projevilo i v heraldice, kde se zobrazují erby na štít krátký trojhranný. Na různých erbech jsou pak jednotlivé hrany různě vypouklé a rohy porůznu zakulacené. Nejčastěji dnes zobrazovaným gotickým štítem je štít, jehož vrchní strana je rovná a dvě dolní vypouklé. Již se také objevuje hrncovitý, kbelíkový či cylindrový helm s klenotem a k němu patřící točenicí a přikryvadly, první v Čechách r. 1281 u Jence ze Šumperka a Tase z Tasenberka. Tím je dokončena cesta k úplnému erbu. (Tedy v českých a německých zemích, v některých zemích se helm s klenotem jako nutná součást erbu neujal, např. v Anglii, Skotsku či Francii - viz dělení místní.)

Vrcholná gotika byla dobou rytířství jakožto životního stylu. Veškerá šlechta holdovala rytířským ideálům. Pánové začali být ohleduplní k dámám, bránili za všech okolností svou čest i čest rodiny, své soky vyzývali veřejně na souboje za sebemenší urážku a účastnili se rytířských turnajů. (Takovýto idealistický obrázek si člověk může vytvořit dle dostupné renesanční literatury). Byla to též doba rozmachu erbovnictví po celé Evropě. Rody ukazovaly svou vznešenost při všech příležitostech. Na slavnostech, na svatbách, pohřbech, při korunovacích, na svých stavbách nových i starých a dokonce i sloužící nosili oděvy s erby rodů, u kterých sloužili.

Právě ony turnaje přinesly do heraldiky dvě novinky. Nový tvar štítu a novou helmici. Oba nové prvky se zovou kolčí čili při turnajovém klání používané.