Kolčí helm byl uzpůsoben tak, aby protivníkovy rány na hlavu mířené lehce odrážel a zabránil průniku dřevce do očí a aby nenesla celou váhu přilby bojovníkova ramena, ale i hruď a záda. Kolčí štít byl vlastně štít gotický na pravé heraldické straně vykrojený tak, aby do výkrojku se dal dřevec vložit. První heraldické vyobrazení kolčí přilby v Čechách je z r. 1391 na hradě Bítově na Moravě v erbu Smila z Lichtenburka. První erb na kolčím či tartovém štítě je u nás na pečeti Břenka ze Skály z r. 1378. Narozdíl od kolčího helmu, který až do nástupu turnajové přilby seděl na většině erbů v Koruně spatřovaných, se u nás kolčí štít neujal tak jako v Německu. Proto tento heraldický tvar štítu lze považovat za štít německý. Stejně tak jako v 15. století se objeviv štít španělský, který měl dolní polovinu zakulacenou (u nás nezřídka se vyskytující), či francouzský, který podoben čtverci s dolními rohy kulatými a špičatým zobáčkem v prostředku dolní hrany, u nás též oblíbený (viz velký státní znak).

Města se ve 13. století stala již natolik silná, že měla od krále garantovanou jistou právní moc. Veškeré listiny vzešlé právě z této činnosti se opatřovala pečetěmi, na kterých byly zobrazovány motivy připomínající město a jeho okolí. Často zde byly k vidění různé části městského opevnění, místní významné přírodní útvary či dokonce stromy a rostliny charakterizující město. A z těchto pečetidel již zbývalo málo kroků k vytvoření a udělení erbu městu jako celku. Ony motivy se staly základy městských erbů. 1. července 1416 udělil král Václav IV. první městský erb městu Slavkovu, čímž položil základy české městské heraldice. Za panování Lucemburského rodu se také objevují v Koruně první tzv. erbovníci, což byli měšťané, kteří dostali od panovníka právo erbu. Nedostali však k tomu titulu nižádných výsad a úlev, krom možnosti erbem se prokazovat. Pokud nabyl erbovní dostatek majetku, byl obvykle přijat mezi nižší šlechtice jako panoš. Tímto povýšením se však musel vzdát svého nešlechtického povolání. Erbovníci si erby sami navrhovali a dávali je ke schválení heroldii. Věc to byla nákladná, proto si toto mohli dovolit nemnozí.

Malá odbočka. Ještě nebylo řečeno, kdo se o heraldiku a její dodržování staral. Do dnešních dnů v některých zemích evropských přetrvali různé úřady a společnosti zabývající se heraldikou, jakožto i udílením nových erbů či starých posuzováním. To záleží na místních zvyklostech dle starých tradic. V prvopočátku, který se řadí právě do gotiky, blasonování se popisování erbů věnovali heroltové, mužové znalí jak všech erbů v zemi, tak i pravidel heraldických a také malíři a kreslíři sami schopní jakýkoli znak popsat i namalovat.