Barbory v Kutné Hoře.

Ještě stále jsou oblíbené rytířské turnaje. Dokonce za svou chrabrost obdrželi v Bruselském klání r. 1466 páni Lev z Rožmitálu, Jan Žehrovský z Kolovrat a Bořita z Martinic řád Zlatého rouna od Burgundského vévody. Boj však se stal nebezpečnějším po vynálezu palcátu, zbraně určené ku prorážení brnění. Reakcí se stává turnajská přilba, což byla přilba kolčí, která místo úzkého průhledu měla široký ”zaroštovaný” průzor. Pro heraldiku se zde objevuje nový problém. Je vidět do vnitřku helmu. Obecně se ustanovilo, že vnitřek je červený a že toto nebude uváděno v blasonu. Pravidlo se nevžilo v plné míře a kreslíři často ponechali volnou uzdu své fantazii a vykreslují vystlání helmu barvou jim se hodící. Přesto se tato nepopisuje, nejde-li o erb vládnoucí dynastie, která má právo na výjimku zdůrazňující její nadřazenost. U královských rodin či u znaků států se občas objevují i turnajské přilby s otevřeným hledím (Bourboni, Francie či Prusko). Taktéž v italské heraldice je toto častým zjevem - viz níže.

Ve 14. století, tedy za vlády Lucemburského rodu, se počali sdružovat i řemeslníci v organisace cechovní. První taký cech, cech pražských krejčích, je dokladován roku 1318. Cechové se také snažily vystupovat ve veřejných záležitostech, chtěly na sebe upozornit a sebe ukázat. Chtěly se také representovat na veřejných akcích a začaly se objevovat praporce cechů s určitým vyobrazením, které mělo vyjadřovat řemeslo cechu. A od znaků na praporech nebylo již daleko k erbům samým. Roku 1473, 28. dubna, byl v Čechách udělen první cechovní erb staroměstským kožešníkům králem Vladislavem II. Všechny součásti erbů čili štít, helm, klenot, přikryvadla a točenice či koruna se v době pozdně gotické v české heraldice společně a řádně rozvíjejí, žádná část není opomíjena či zanedbávána. Erby jsou na vrcholu své užitné dráhy a jsou proto velice váženy. A to se stalo jejich zkázou v době renesance.

Renesance se staví proti zaběhnutým středověkým řádům a pořádkům. Objevují se nové zpupné myšlenky a názory. Člověk je střed vesmíru, on je pán světa, ne nějaký Bůh. Viděl ho snad někdo někdy? Staví se tedy člověk ve střed všeho. A snaží se na sebe upozornit. Ještě se však nezbavil středověkých návyků a symbolů. Erb je neustále výrazně representativní a rozlišovací, vždy zaujme. A tak je využívám na upozornění na vlastní osobu či rod více než kdy předtím. Rody si dávají záležet, aby zrovna jejich erb byl nejhonosnější a i co nejsložitější, aby na štítu bylo co nejvíce polí.