Baroko i do erbů vložilo své všudypřítomné křivky, kružnice, ba dokonce ovály. Nelze mu upřít i určitý přínos v podobě knížecích a královských stanů a hodnostních korun. Za jeho vlády uměleckému světu se prosadila v plné míře i heraldika církevní. Za empíru se objevuje nový tvar štítu a Napoleon nalezl zalíbení v egyptské symbolice a výrazivu a přinesl do heraldiky vavřínové věnce, včely a pyramidy.

Až historicismus, který zažehl nový zájem o dějiny i se všemi jejich zákoutími, tedy i o heraldiku, a počátek 19. století, jako věk uvědomění národní svébytnosti mnoha národů a jejich zájem o vlastní minulost, pomohly k návratu k původním řádům a pravidlům heraldickým. Tímto zrychleným závěrem končí část o dělení heraldiky z hlediska času. Snažil jsem se do z knih vytahaných ”rozumů” vložit své názory, postřehy a úsudky vytvořené za mých nedlouhých cest po českých památkách. Autoři publikací, které používám, se zaobírali heraldikou a jejím působením v průběhu staletí dlouhá léta, někteří dokonce celý život, a nasbírali mnoho zajímavých podkladů pro své práce. Hledat však v hlubinách času jednotlivé nuance a rozdíly mezi obdobími jistě není v silách žádného člověka, a proto se v této oblasti erbovnictví mohou prameny v některých podrobnostech rozcházet.

Místní dělení

Místní dělení je záležitost prostorová. Heraldika se tak dělí na jednotlivé oblasti, větší či menší, které se navzájem ovlivňovaly ve způsobu vyjadřování erby. Lze nalézt několik cest, kterými se heraldiky jednotlivých oblastí navzájem ovlivňovaly. Prvním a spíše teoretickým ovlivňovacím činitelem byla příbuznost národů. Je pravděpodobné avšak praxí prokázané, že slovanské národy, čerpající z podobných tradic, zvyklostí a mýtů, budou mít podobná erbovní znamení. U germánských národů takovéto spřízněnosti není, jelikož germánské kmeny byly dlouho romanifikovány, některé více jiné méně, a proto jejich výrazivo heraldické je roztříštěnější než slovanské či právě románské.

To poukazuje na druhý a nejsilnější činitel vlivu, kterým je sousedství jednotlivých států, popřípadě, a ne méně obvykle, i jejich spojování, dobývání a dělení. Panovník společný několika státům, nebo spíše jeho heroldská kancelář, obdarovával své poddané i erby tvořenými dle pravidel obvyklých v jeho zemi, která nemusela být v zemi přidružené známá či obvyklá. Také stěhování šlechticů z království do království a napodobování jejich erbů místní šlechtou přispívalo k prolínání a vzájemnému obohacování národních heraldik.

S tím úzce souvisí i třetí cesta vlivu a tou jsou kulturní styky. Např.