armádnímu sboru v SSSR cestu k postupnému osvobozování ČSR.

V roce 1945 dovršila sovětská vojska osvobození Polska a Maďarska a vyhnala fašistické okupanty z Jugoslávie. Rychlý spád událostí na Balkáně přinutil německé velení, aby již od podzimu 1944 začalo stahovat svá vojska též z Řecka a Albánie.

Ve všech zemích střední a jihovýchodní Evropy vrcholil revoluční proces vzniku lidově demokratických států. V čele tohoto hnutí stála dělnická třída, která byla nejaktivnější silou v boji proti fašismu a sdružila kolem sebe široké vrstvy pracujícího lidu.

Vyloděním amerických a britských vojsk v červnu 1944 v Normandii byla konečně otevřena druhá fronta v západní Evropě. Bylo to v době, kdy Sovětská armáda už pevně držela strategickou iniciativu ve svých rukou a projevila schopnost vypořádat se s fašistickými vetřelci vlastními silami. Avšak i za těchto okolností mělo otevření fronty v západní Evropě velký význam, neboť urychlilo porážku hitlerovského Německa a přiblížilo konec války v Evropě.

Invazní vojska si rychle razila cestu do nitra Francie a Belgie. Koncem srpna se však jejich postup značně zpomalil. V září však utrpěla porážku u Arnheimu, čímž ztroskotal pokus spojeneckého velení překročit Rýn, zmocnit se Holandska a otevřít si cestu na Berlín. V polovině prosince přešla nacistická vojska dokonce do protiútoku v Ardenách a Alsasku. Ukázalo se však, že nemá dostatek sil, aby odvrátil blížící se pád „třetí říše“. Spojenecká vojska stabilizovala situaci a na jaře 1945 již pronikala v širokých proudech do nitra Německa, aniž by narážela na rozhodnější odpor nepřítele.

V polovině roku 1944 spojenci prolomili hitlerovskou obranu u Monte Cassina, zmocnili se Říma a za pomoci italských antifašistů postoupili až do předhůří Alp. Zde probíhala partyzánská válka, jež nakonec přerostla ve všelidové povstání. 2. května 1945 německá armáda v Itálii kapitulovala.

Od léta 1944 vrcholil strategický útok britského a amerického letectva proti Německu. Také v Atlantiku, ale i v Severním a Baltském moři byla postupně ochromena aktivita německého ponorkového i hladinového loďstva.

V únoru 1945 se v Jaltě na Krymu sešla konference šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie. Zabývala se hlavními problémy závěrečné fáze války a poválečného uspořádání Evropy a světa. Přispěla k upevnění spojenecké jednoty a dovršení vítězství protifašistické koalice nad světovým fašismem.

Válečná strategie USA a Velké Británie směřovala nejen k porážce německých a japonských konkurentů, nýbrž i k podstatnému oslabení Sovětského svazu a zastavení světového revolučního procesu.