Rostoucí síla, mezinárodní autorita a prestiž země Sovětů a rozmach revolučního a demokratického hnutí ve světě však zmařily pokus mezinárodního imperialismu obnovit světový monopol své moci.

Nástup Sovětské armády na Visle a Odře v lednu a únoru 1945 a mohutná berlínská operace zahájená v polovině dubna přinesly konečné rozhodnutí. Koncem dubna pronikla sovětská vojska k Labi, kde se spojila s postupujícími armádami západních spojenců. Německo bylo rozděleno na dvě izolované části. Padly všechny naděje nacistů a jejich ochránců na zvrat ve válce. Agónii „třetí říše“ dokumentovala Hitlerova sebevražda a pád Berlína. Pražská operace Sovětské armády zahájená 6. května na pomoc Květnovému povstání českého lidu pak dovršila nejen osvobození Československa, nýbrž i druhou světovou válku v Evropě. 9. května vešla v platnost kapitulační listina. Německo – hlavní úderná síla fašistické Osy – bylo poraženo.

Čtvrté období války přineslo podstatné změny i na asijském a tichomořském válčišti. Spojenci zde získali výraznou převahu a přešli do protiútoku. Militaristické Japonsko se sice převážně orientovalo na obranu a upevnění dobytých pozic, ale nemělo dostatek sil a prostředku, aby dostatečně pokrylo všechny strategické směry. Jeho válečné námořnictvo utrpělo v několika námořních bitvách drtivou porážku, což mělo negativní vliv na obranyschopnost pozemní armády. Spojenecké velení rozvíjelo útočné akce ve středním a jihozápadním Tichomoří. Jeho armády úspěšně pronikly podél pobřeží Nové Guineje, přes Moluky na Filipíny a z Gilbertových ostrovů přes Marshallovy ostrovy, Karolíny a Mariany na Iwošimu a Okinawu, odkud již vážně ohrožovaly japonskou metropoli. Na jaře 1945 byli vyhnáni japonští okupanti ze země. Celkové postavení Japonska výrazně zhoršilo vyřazení Německa z války. Jeho situaci komplikovalo i národně osvobozenecké hnutí, které neustále sílilo a stávalo se mocným vojenským a politickým činitelem.

Páté období války (9. 5. – 2. 9. 1945)
V pátém období války se boj protifašistické koalice plně soustředil proti militaristickému Japonsku, které po vyřazení nacistického Německa zůstalo posledním dosud neporaženým členem agresivního fašistického bloku. Válka trvala ještě plné čtyři měsíce. Konečné rozhodnutí ovlivnila nejen hospodářská a vojenská převaha západních spojenců a prvé použití atomové zbraně v dějinách, nýbrž i drtivý útok ozbrojených sil Sovětského svazu, který zasáhl životně důležitá centra japonského obranného systému.

Japonsko se opíralo o bohaté hospodářské zdroje, kterých se zmocnili na asijském kontinentě, a o poměrně vyspělý průmyslový potenciál. Jejich ozbrojené síly čítaly kolem sedmi miliónů mužů, tisíce letadel a stovky válečných lodí.