Japonsko soustředilo na metropolitních ostrovech, v Koreji, Mandžusku a v Číně pozemní síly a věřilo, že bude schopno úspěšně bránit toto rozlehlé území. Spojené státy i Velká Británie projevily zvláštní zájem o to, aby do války proti Japonsku vstoupil v co nejkratší době i Sovětský svaz a převzal úkol rozdrtit jádro japonských ozbrojených sil.

Vláda SSSR, vedena snahou urychlit ukončení druhé světové války a poskytnout pomoc porobeným národům Asie, žádosti Spojenců vyhověla. Na konferenci v Jaltě se zavázala, že vstoupí do války proti Japonsku tři měsíce poté, co skončí válka v Evropě. Hlavní stan započal okamžitě s přípravami dálnovýchodního válčiště. Počátkem dubna vypověděla sovětská vláda smlouvu o neútočení s Japonskem.

Problémem rychlého ukončení války s Japonskem se – kromě základních otázek poválečného uspořádání německých a evropských záležitostí – zabývala též postupimská konference nejvyšších představitelů tří mocností. V deklaraci z 26. Července vyzvaly USA, Velká Británie a Čína japonskou vládu, aby neprodleně vyhlásila bezpodmínečnou kapitulaci svých ozbrojených sil. Odpověď z Tokia však byla zamítavá.

Za této situace na příkaz prezidenta Trumana svrhlo americké letectvo 6. a 9. srpna atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki. Byl to tvrdý a bezohledný útok, který zahubil statisíce lidí. Tento krok nebyl vojensky nezbytný. Byla to demonstrace vojenské síly USA a počátek nové atomové strategie, která měla Spojeným státům zajistit hegemonii v poválečném světě.

8. srpna zveřejnila sovětská vláda prohlášení, že dnem 9. srpna 1945 vstupuje do válečného stavu s Japonskem. Přesně tři měsíce po skončení války v Evropě zahájila Sovětská armáda rozsáhlé operace proti miliónové Kuantungské armádě, která byla hlavní údernou silou japonských militaristů na asijském kontinentě. Válečné operace, jichž se po boku sovětských vojsk účastnila též armáda Mongolské lidové republiky a jednotky čínské národně osvobozenecké armády, probíhaly na rozsáhlém území Mandžuska, severní Koreje, Vnitřního Mongolska, v Japonském a Ochotském moři, na Sachalinu a Kurilských ostrovech.

Japonsko, zasažené ničivou atomovou pumou, se po mohutném nástupu sovětských vojsk octlo v beznadějné situaci. 14. srpna vydaly nejvyšší vládní kruhy v čele s císařem Hirohitem prohlášení, že přijímají podmínky kapitulace. Japonské ozbrojené síly, pokračovaly sice v ozbrojeném odporu ještě několik dní, ale na definitivní a úplné porážce Japonska již nic nemohly změnit. Oficiálně byl tento fakt stvrzen 2. září 1945 podepsáním kapitulační listiny.

Militaristické Japonsko bylo poraženo.