cestou do Čech bez velkých problémů zlomil revoltu v Norimberku a její původce přísně potrestal. Počátkem října 1349 byl už v Domažlicích. Odtud spěchal do Prahy, aby mohl svou ženu dát co nejdříve korunovat. Jeho žena byla již v sedmém měsíci těhotenství, bylo již zapotřebí nového potomstva, protože se počet členů rodiny zmenšil 11. září 1349, kdy zemřela na mor Karlova sestra Jitka, několik dní na to přišla zpráva o úmrtí Karlovy první dcery Markéty, královny uherské, patrně zemřela rovněž na mor. Do Čech se Karel vracel jako vítěz zápasu o říšskou korunu, nyní bylo třeba se věnovat poměrům v českém státě. Po dobu Karlovy nepřítomnosti byl oporou správcovství Jana Jindřicha arcibiskup Arnošt z Pardubic. Intenzivně se věnoval zákonodárnému úsilí, které mělo uvést řád do života pražské provincie především v oboru duchovní správy. 12. listopadu 1349 byla přijata provincionální statuta o 86. článcích, která se opírala o statuta mohučská, ale přihlížela k místním zvláštnostem. Na vánočním sněmu svolaném do Prahy, kde se Karel mohl představit zemské obci jako uznávaný římský král, udělil svému bratrovi slavnostně markrabství moravské v léno. Listiny vydané 26. prosince 1349 potvrzovaly znovu státoprávní postavení markrabství a znovu rekapitulovaly povinnosti markrabat jakožto vazalů českého krále. 4. ledna 1350 uzavřel markrabě zvláštní smlouvu s Karlem, ustanovovala nejen závazek pomoci proti komukoli, zejména pak při opětném získání ztracených území, nýbrž i proti vnitřním odpůrcům revindikace (znovuobnovení) královských majetkových práv. Pražské sněmování bylo poznamenáno radostnou událostí počínajícího roku 1350, 17. ledna se Anně Falcké narodil syn, jenž dostal při křtu jméno Václav. Narození následníka trůnu bylo přijato s velkými nadějemi, neměly však dlouhého trvání (synek zemřel 28. prosince 1351). Před koncem ledna se Karel se strýcem své choti vydal do Budyšíně, aby mohl zasáhnout do vývoje věcí v Braniborech. 16. února 1350 dochází k vyrovnání s Wittlelsbachy ve věci Braniborska v Budyšíně. Ludvík přislíbil vydat říšské klenoty dřív než bylo dojednáno v Budyšíně. Vzácný poklad převzal 12. března1350 v Mnichově olomoucký biskup Jan Volek a někdejší moravský hejtman Vilém z Landštejna. Karlova vítězství v říši bylo tak dovršeno i v rovině královského mýtu, zbývala už jen jízda do Říma a císařská koruna. 21. března 1350 nastalo vítání říšských klenotů v Praze. 24. února obdržel Karel prvně plamenný list od Petrarky. Petrarkův dopis zastihl Karla ještě asi v Praze (zdržel se zde do 29. března 1350, než se vydal na říšský sněm do Norimberku).