Ale sňatek se nekonal, otec ji ještě několikrát zasnoubil- nakonec se stala chotí francouzského následníka trůnu Jana. Léto 1322 bylo posledním obdobím pohody mezi Janem a Eliškou, poznamenaným i posledních jejich dvojčat- Anny, později provdanou za Otu Rakouského, a Elišky (po roce zemřela)- narozených 27. 3. 1323. Sblížení netrvalo dlouho, vystřídal je definitivní rozvrat vzájemných vztahů. Královna Eliška poté utekla s Janem Jindřichem ze země do Landshutu k dceři Markétě a v bavorské Koubě porodila zmíněná dvojčata.

NA PAŘÍŽSKÉM DVOŘE
4. 4. 1323 byl princ Václav povolán za otcem do Paříže, k tetě Marii, budoucí francouzské královně. Byly to zřejmě důvody politické. Král Jan, stále častěji pobývající mimo hranice českého státu, se obával, že ani synovo internování na některém královských hradů jej nemusí ochránit před tím, že by chlapec mohl být případného odboje proti němu povolán králem. V druhé řadě přicházel v úvahu důvod oficiálně uváděný kronikáři. Chlapec dovršil sedm let a potřeboval řádnou výchovu, ale ta v Čechách po rozpadu královského dvora nebyla možná. Bylo v tradicích lucemburského rodu, že tím nejvhodnějším mohl být jen dvůr pařížský. Byl zde však třetí pádný důvod. Sedmiletý chlapec odjížděl do Francie totiž jako ženich! Sňatek sjednal Jan Lucemburský, patrně počátkem roku 1323. Vyhlédnutou nevěstou byla Markéta, běžně nazývaná Blanka, dcera Karla z Valois, z jeho třetího manželství. Václavova svatba s Blankou (asi stejně starou) se konala 15. 5. 1323, záhy po princově příjezdu do Paříže. Obě sezdané děti se sotva mohli dorozumět, neboť Václav mluvil asi jen česky a německy. Blanka zase sotva mohla mluvit jinak než francouzsky. Naučit se tomuto jazyku bylo prvním úkolem, který na Václava na tetině dvoře čekal. V den Václavovy svatby byla slavnostně v Paříži korunována jeho teta.

Českému princi byl záhy po příjezdu přidělen k pobytu královský hrad Saint-Germain-en-Laye u Paříže. Jeho výchovou byl pověřen klerik Jan z Viviers, označovaný v jednom textu dokonce za doktora (dekretů či teologie). Ten také dostával prostředky na vedení princovy domácnost, a to nemalé částky. Otec Jan zřejmě při své zadluženosti, na synovo vydržování nijak nepřispíval.

Je pravděpodobné, že ve svatební den, neděli Svatodušních svátků, byl Václav biřmován, přičemž po svém kmotru, jímž byl sám francouzský král Karel IV., dostal jméno Karel. Své nové jméno pak Karel používal po celý život. Později se jméno Karel stalo i symbolem jeho politického programu.

V roce 1324 měl poprvé možnost poznat papeže a jeho dvůr.