Královna Marie se pro vysoký stupeň těhotenství návštěvy nezúčastnila a zůstala v Bourges. V jeho blízkosti také 26. 3. předčasně porodila a spolu s dítětem zemřela. Pro mladého Karla to byla ztráta bolestná. A navíc o rok později ztratil i svého tchána Karla z Valois. Po tetině smrti žil nějaký čas na královském dvoře. Od podzimu 1324 jej nacházíme opět na hradě Saint-Germain-en-Laye v péči jiného z dvorských kaplanů " Hueta de Vivariis", snad bratra či jiného příbuzného Jana z Viviers. Francouzský král Karel IV. Sličný, i když se znovu oženil, zachovával svému jmenovci nadále přízeň. Od května 1325sídlil kralevic po celou dobu jeho vlády přímo na královském dvoře.

Roku 1328 nastoupila na francouzský trůn synem Karla z Valois FilipemVI. (1328-1337), nevlastním Blančiným bratrem, pobožná kapitolská linie, rod Valois. Otec Jan a syn Karel se 29. 5. 1328 zúčastnili velkolepé Filipovy korunovace v Remeši. Kde pobýval mladý Karel v letech 1328-1330 nám není známo. Musel však mít nějaký miniaturní dvůr, protože 14. 9. 1328 dostal od papeže svolení mít cestovní oltář. Ve Francii zůstal zřejmě do jara 1330, kdy se mladý Karel s Blankou odebrali do Lucemburska.

VZDĚLÁNÍ MLADÉHO PRINCE
Jakého vzdělání se mu dostalo do sedmi let, o tom bohužel nevíme nic určitého.

Svěřen dozoru kaplanů na hradech, kde pobýval, se patrně naučil číst, nejpravděpodobněji v jazyce českém i německém. Do sedmi let si zcela jistě osvojil ty základy křesťanské nauky, které byly předpokladem křtu, jímž se stával každý člověk členem církve a bez něhož nemohl dosáhnout spasení.

K základům křesťanské nauky patřilo poučení o hlavních hříších a ctnostech, které byly vštěpovány už dětem. Můžeme tedy předpokládat, že i našemu kralevici se dostávalo příležitostných poučení, zejména asi v sedmeru hlavních hříchů (pýcha, lakomství, smilnost, závist, nestřídmost, hněv a duchovní lenost) a snad i o čtveru " hříchů do nebe volajících", protože mezi nimi byl jeden zvlášť důležitý pro příštího panovníka (utiskování chudých lidí, vdov a sirotků), stejně jako o tzv. hříších cizích, jimiž byli pokoušeni zejména ti, jimž byla svěřena do rukou vládní moc (nabádání k hříšní činnosti či její přikazování, ale i tolerance a netrestání hříchů poddaných !). Abstraktní nauka o ctnostech, která byla pravidelnou součástí všech poučení pro panovníky, byla naplňována konkrétním obsahem, tím, že se předváděla na příkladech, jak byly obsaženy v příbězích života Krista- člověka, jeho matky Marie a svatých i světic. jak zdařilá a působivá byla tato kázání v hradních prostorách, však nevíme.