V srpnu a září 1377 se uskutečnila Karlova jednání s papežskými nuncii o Václavově císařské korunovaci. 14. listopadu 1377 se Karel, aniž se stavil v Praze vydal na svou pouť přes severozápad říše, 16. prosince 1377 zastavil v Bruselu, tam se k němu připojil král Václav a Václav Lucemburský. 25. prosince 1377 na Boží hod byl uvítán v Cambrii. 31. prosince dorazil do Compiegne, do srdce Francie. Konečně 3. ledna 1378 dorazil do památného kláštera Saint-Denis, následujícího dne byl uvítán v Paříži. V té době se Karlův dosavadní zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být připoután na lůžko. 10. ledna Karel definitivně opustil Paříž. 16. ledna se uskutečnila poslední tajná rozmluva Karla IV. a francouzského krále, po té se Karel vydal na zpáteční cestu. Po 20. lednu 1378 Karel IV. dospěl do Lucemburska, zde se do poloviny února zotavoval z namáhavé cesty. Zdá se, že za poslední dobu značně sešel. Na počátku dubna 1378 se vrátil Karel do Prahy. Počátkem května Karel odjel i s Václavem do Českých Budějovic. V polovině června 1378 dorazilo do Prahy papežovo poselstvo. V srpnu a září 1378 v Norimberku zasedá říšský sněm. Po 10. září se Karel vrací do Prahy, v druhé polovině září přijíždí do Prahy druhé papežovo poselstvo. 2. listopadu 1378 vydává Karlův a Václavův mincovní řád. Poslední Karlův list je datován 25. listopadu 1378, je určen kolínskému arcibiskupovi. 29. listopadu 1378 vydechl Karel IV. naposledy o třetí hodině po západu slunce na Pražském hradě. Příčina jeho smrti není už dnes pro nás záhadou, pádem z koně nebo schodů, utrpěl zlomeninu krčku levé stehenní kost. Musel ulehnout na lůžko a po několika týdnech se u něj vyvinul zánět plic. Ten také ukončil jeho život. Na dvojí trůn usedl tehdy sedmnáctiletý Václav, římský a český král. 11. -15. prosince se konaly smuteční obřady.