Jistě mohl vyslechnout i příběhy ze života světců a světic, při nichž se kazatelé mohli opírat o velkou sbírku Legenda aurea (Zlatá legenda) z poloviny 13. století, přeloženou částečně do češtiny a němčiny, k níž byly připojovány legendy o životě domácích patronů. Svět legend znamenal pro středověkého člověka něco docela jiného než znamená pro dnešního, i věřícího čtenáře. Není vyloučeno, že v dětských zážitcích a poslechu vypravování z legendárního světa byl už základ pozdějšího Karlova živého vztahu k tomuto útvaru.

Sedmiletý pobyt ve Francii znamenal převratnou změnu v Karlově vzdělání a výchově. Pod vedením kleriků z Viviers si osvojil nejenom četní a psaní, ale i znalost jazyka hlavně latinského a francouzského. Karel sám vzpomíná na četbu mariánských hodinek, kterou si oblíbil. Z toho lze soudit, že oba duchovní vedli Karla především k četbě breviáře. Breviář byl vedle misálu nejdůležitější knihou církve. Breviář otevíral laickému čtenáři zejména obrovské bohatství úchvatné náboženské poezie židovské (žalmy) i křesťanské (kantika, hymny). Byl vstupní branou do hlubších citových poloh náboženského života. O zájmech mladého prince svědčí Karlův styk s fícampským opatem Pierem de Rosiéres, profesorem teologie a autorem řady spisů, pocházejícím ze šlechtické rodiny v Limoges. Jak píše Karel ve svém životopise, uchvátil jej svým kázáním před královským dvorem na Popeleční středu 1328. Sblížil se s ním a on jej, zahrnoval velikou láskou a otcovskou přízní a častokrát poučoval ze " svatého Písma". Piere de Rosiéres nabyl Karlovým vychovatelem, jak se někdy tvrdívá. Takovouto úlohu svěřovaly královské rodiny lidem níže postaveným. V roce, kdy jej Karel poznal, se Piere de Rosieres stal biskupem v Arrasu, nato arcibiskupem v Sens a po několika měsících arcibiskupem v Rouenu. To mu ovšem nebránilo, aby nesetrvával na královském dvoře i tam se setkával s mladým Karlem. Tento učený a současně světem zběhlý muž, který se jednou stane papežem Klimentem VI., měl patrně intelektuálně na dospívajícího kralevice největší vliv. Zalíbení v četbě breviáře přivedlo Karla k prvnímu stupni teologického studia. V této zálibě setrval po celý život, jak svědčí jeho vynikající znalost Písma. Z komentářů písma si oblíbil zejména alegorické výklady, o čemž svědčí i jeho vlastní homiletické pokusy. Naproti tomu ostatní části teologie, teologie fundamentální a dogmatika, mu zůstali zcela cizí, méně snad teologie morální. Toto vše ovšem znamenalo znalosti alespoň, elementární, z tzv. sedmera svobodných umění, a to alespoň z gramatiky, rétoriky a logiky. Opat Piere jej snad poučil o některých zásadách církevního práva.