Počátky průmyslové revoluce již zasáhli severní Itálii a s ní spojené společenské otřesy byly velmi citelné. Tvorba dělnické vrstvy s sebou přinášela nemalé sociální problémy. I tak byl průmysl ve srovnání se zbytkem Evropy velmi zaostalý. Obchod byl stále ještě svazován celními překážkami, zemědělství bylo nevýkonné a příliv levnějších plodin z ciziny znamenal tvrdou konkurenci místním producentům. Za této situace nespokojenost nižších vrstev neustále rostla. Majetnější vrstvy, měšťané, podnikatelé a šlechta, dostali strach, zvláště, když v roce 1847 nastala neúroda a došlo k hladovým bouřím.V Římě došlo ke stávkám a k prvnímu rozbíjení strojů v továrnách, radikální zemědělci vznesli požadavky na přerozdělení státní půdy. Za tohoto stavu se začali bouřit i bohatí a vzdělaní obyvatelé.
Nastalou situaci se panovníci rozhodli řešit reformami. Roku 1846 zvolila konkláve nového papeže, stal se jím Pius IX., který se měl stát kompromisem mezi liberálním a zpátečnickým stylem vlády. Po svém nástupu vzbudil veliké naděje v táboře italských liberálů, roku 1847 se uvedl řadou reforem. Omezil cenzuru, provedl amnestii polit. vězňů, povolil státní poradní sbor složený ze světských zástupců, začal dokonce jednat s Toskánskem a Sardinským králem o zavedení celní unie. Ostatní státy mimo Království obojí Sicílie se změnám brzy přizpůsobily a zavedly podobné reformy i na svém území.zdálo se, že se naplňuje plán církevní obnovy Itálie. Rakousko na prahu roku 1848 projevovalo nesouhlas s touto politikou, ale brzy mělo více starostí s revolucí uvnitř vlastní monarchie.
První italské povstání propuklo 12.1.1848 na Sicílii, která byla zmítána snahami o samostatnost, a brzy přeskočilo i na poloostrov. Slavilo úspěchy, a tak byl Neapolský král František II. 29.1.1848 nucen podepsat ústavu, čímž se mu vymstil jeho předchozí tvrdý protirefomistický postoj. Tato akce vyvolala v Římě, Turíně a Florencii brzkou odpověď formou zavedení ústavy podle francouzského vzoru z roku 1830. Navíc se v tomto okamžiku dostali do Itálie zprávy o revoluci v Paříži, Vídni a Budapešti a o Metternichově demisi. Pokrokové vrstvy Italů pochopily, že nastal pravý čas pokusit se o odpoutat od rakouského vlivu a začít sjednocení Itálie.
V Miláně začala za podpory všech vrstev 18.března revoluce, jež odolala soustředěnému náporu Radeckého armády a dokonce ji donutila k ústupu. 23.března byl Milán osvobozen a vlády se ujala prozatímní rada.