Lze říci, že obyvatelstvo, jež před 20 lety bouřlivě oslavovalo osvobození Itálie Francouzi, nyní stejně horlivě vítalo intervenční vojska Rakouska, Anglie a Ruska. Hodnocení této epochy italských dějin nelze vidět černobíle, Napoleon sice za své vlády vybíral na celém území Itálie obrovské daně na podporu svých vojsk, čímž dusil rozvoj domácího podnikání a obchodu. Stejný důsledek mělo i zavedení kontinentální blokády. Zároveň Napoleon svou absolutní mocí dusil sebemenší zárodky snah o samostatnost, po které jistě mnoho Italů zatoužilo, zásluhu na tom měla především jeho tajná policie. Kladů na jeho vládě najdeme ovšem také více. V první řadě to byl Code Napoléon, zavedený ve všech oblastech Apeninského poloostrova, který přinášel Italům nesmírná osobní práva a svobody. Nový zákoník přispěl velkou měrou k vytvoření nové italské občanské společnosti. Zvláště pro zaostalé oblasti, kde prakticky ještě ani nezačali osvícenecké reformy znamenala tato nová situace určitě šok. Bez významu neskončilo ani krátké období částečně samostatných republik, během jejich krátké existence se podařilo prolomit regionálnost oblastí a města zjistila, že je možno utvořit větší celky, aniž by si navzájem překážela. Za zmínku jistě stojí i to, že se během krátké doby stačilo vytvořit i základní politické povědomí národa, začali probíhat politické diskuse a vznikly i zárodky moderního novinářství. Restaurace Itálie

Rozhodnutím Vídeňského kongresu se Itálie zhruba navrátila, alespoň co se týče zeměpisného uspořádání státních celků, ke stavu před francouzskou intervencí. I když byl částečně zjednodušen, byl oproti uspořádání během Napoleonovi vlády nesmírně složitý. Celý poloostrov byl opět rozdroben na mnoho menších království či miniaturních státečků. Podle principu legitimity se tedy vytvořili tyto státní celky: (viz obrazová příloha)
Severní Itálie: Sardinské království zahrnující Piemont, Sardinii a někdejší Janovskou republiku. Vlády se zde ujal Savojský rod.
Lombardsko-benátské království, které se stalo součástí Habsburského státu. Císařskou moc zastupoval místokrál.
Parmské vévodství a knížectví Lukka získala vdova po Napoleonovi Marie Louisa. Po její smrti měli toto území získat Bourboni, což se roku 1847 stalo.
Modenské vévodství bylo navráceno rodu Este.
Střední Itálie:Toskánské velkovévodství připadlo Habsbursko-Lotrinské dynastii.
Církevní stát byl obnoven pod vládou papeže.
Jižní Itálie: Království obojí Sicílie získali zpět Bourboni.

Z uvedeného seznamu je zřejmé jak důsledně byla restaurace na Apeninském poloostrově provedena.