Dokonce prý zde skládal básně a promluvy, přičemž se piráti stávali jeho nedobrovolnými posluchači. Když ho neobdivovali, vynadal jim, že jsou nevzdělanci a barbaři. Často jim také se smíchem hrozil, že je dá ukřižovat. Piráti se smáli také, ale když Caesara po zaplacení výkupného propustili a on je pronásledoval a dostihl, smích je přešel. Většinu z nich pochytal a skutečně ukřižoval. Po Sullově smrti se vrátil do Říma a vycítil příležitost k politické kariéře. Pohnal před soud dva Sullovi přívržence pro vyděračství – Dolabellu a Antonia. K jejich odsouzení však nedošlo, ale zato si Caesar získal sympatie obyvatel Říma. Protože Caesar nevěřil v Lepidovi schopnosti, nepřipojil se k jeho pokusům o vytvoření protioptimátské fronty. Později odjel na ostrov Rhodos, aby se zdokonalil v řečnickém umění, pro které měl údajně rovněž podivuhodný talent. Politická kariéra

Jako politik činil vše pro to, aby si získal především široké lidové vrstvy. Dařilo se mu to při soudních obhajobách, získal si popularitu nákladnými hostinami. Při pohřbu své tety Julie, vdovy po Gaiu Mariovi, pronesl vynikající chvalořeč a nechal vystavit Mariovy obrazy. Podobný oslavný projev přednesl i na pohřbu své ženy Cornelie. Krátce poté dal tajně zhotovit několik soch Gaia Maria a bohyně Vítězství, dopravil je v noci na Kapitol a vystavil je tam. Tento odvážný a vypočítaný čin vyvolal hněv optimátů, ale především radost jejich odpůrců. Za působení Sully byli populáři zatlačeni takříkajíc do ilegality, ale díky Caesarovi zázračně ožili. Caesarova kariéra se začala neuvěřitelně prudce zrychlovat. Za pouhých osm let stoupl v hodnostech od kvestora (v Hispánii) přes edila, pontifika maxima (nejvyššího kněze), prétora, proprétora až k vrcholu své diplomatické kariéry, k tzv. prvnímu triumvirátu s Pompeiem a Crassem. Oba patřili v té době k nejvýznamějším osobnostem Říma. Crassus pro své bohatství, které nabyl velice pochybně a Pompeius pro svou slávu vojevůdce ještě za sullovské éry. Crassus zastupoval římské jezdce, zatímco Pompeiovo politické stanovisko bylo značně proměnlivé. Vztah mezi Pompeiem a Crassem nebyl příliš dobrý a tím více je nutné cenit Caesarův úspěch, který nejenže dokázal oba rivaly sblížit, ale i vklínit se mezi ně. Zpočátku byl jednoznačně nejslabším článkem tohoto řetězu, ale ne na příliš dlouho. Zavázal si Pompeia mimo jiné tím, že mu dal (v té době padesátiletému!) za manželku svou čtrnáctiletou dceru. S Crassem ho spojovalo bezpečně nedoložené, ale velmi pravděpodobné připravované spiknutí proti senátu.