Ale postupně si uvědomili, že Caesar nehodlá odejít, a že budou muset trpět přítomnost Caesarovi obrovské armády. Proto v zimě na přelomu roku 54 – 53 př. Kr. galské kmeny ze severovýchodu přepadly zimní římský tábor. Zmasakrovaly jednu a půl legie, ale vzpoura se nerozšířila a Caesar ji potlačil. Příštího jara dal Caesar vyhledat a popravit vůdce galského povstání. Caesar dal najevo, že nepokládá galské kmeny za spojence, nýbrž za podmaněný národ. Na jaře roku 52 př. Kr. Galové na podnět vůdce opět povstali. Při tomto povstání Caesar prvně zakusil porážku: Padlo 700 Římanů. Později Caesar Galy znovu porazil a po šestiletém vězení dal popravit jejich vojevůdce Vercingetoriga.
Po celou dobu trvání galských válek Caesar diktoval své velkolepé dílo Commentarii de bello Gallico (Zápisky o válce galské).Jsou to vynikající slohově vytříbené paměti, které krom toho, že hájí tažení do Galie jako politickou nutnost v zájmu bezpečnosti Říma, přinášejí velké množství poznatků o životě v jihozápadní Evropě před dvěma tisíci lety. Konec triumvirátu

Mezitím však triumvirát Pompeius – Crassus – Caesar rychle dohasínal. Crassus, i když na to neměl, zatoužil vysloužit si také vojevůdcovskou slávu a zorganizoval vojenskou výpravu proti Parthům. Po bitvě u Karrh, kde ztratil 4000 mužů, mezi nimi i vlastního syna, se vzdal a při jednání o mír byl zavražděn. Pokud jde o Pompeia (jeho manželka, Caesarova dcera, mezitím zemřela), ukázalo se, že touží po absolutní moci stejně jako Caesar. Ve svém vztahu k senátu však byl taktičtější než Caesar, a tak senát, pro nějž představoval Caesar hrozbu eventuálního převratu, obdařil Pompeia plnou mocí a jmenoval ho, samozřejmě bez Caesarova vědomí, konzulem. Pompeia to povzneslo k nekritickým výšinám. Připojil se dokonce k požadavku některých senátorů, aby byl Caesar zbaven vojenského velení v Galii. Zpočátku se Caesar choval diplomaticky. Žádal senát, aby mu byly ponechány aspoň dvě legie na obranu Předalpské Galie a Ilýrie. Po odmítavém rozhodnutí senátu dokonce navrhoval, že rozpustí celou svou vojenskou moc, pokud tak učiní i Pompeius. Senát nakonec na naléhání Pompeiovo zbavil Caesara všech pravomocí a velení vojska. Když proti tomuto rozhodnutí podali veto tribuni lidu (Antonius a Cassius), senát je nevzal na vědomí. Což ovšem bylo podle republikánské ústavy naprosto protizákonné. Oba tribuni pak uprchli do Galie za Caesarem z obavy před možnou represí. Občanská válka

„Kostky byly vrženy“. Caesar překročil zakázaný Rubikon. Stalo se tak 10. ledna roku 49 před n. l. Začala válka občanská.