ČESKOSLOVENSKÝ PAVILON
NA SVĚTOVÉ VÝSTAVĚ
EXPO ´58
V BRUSELU



V roce 1955 rozhodla československá vláda o účasti na Světové výstavě v Bruselu. Svou účastí dokumentuje současný stav kulturní a technické vyspělosti i životní úroveň československého lidu, výsledky jeho práce a jeho podíl na budování lidštějšího světa.

Pro exposici byl J. Santarem vypracován scénář, který vychází z ústředního tématu této výstavy. Bylo zvoleno heslo „Jeden den v Československu“, vyjádřené ve zkratce oddíly Práce-Kultura-Odpočinek. Tyto tři části, rozpracované do dvanácti dílčích exposic, obsahují vše podstatné a typické, čeho dosáhl československý lid při budováni země a co bylo dochováno z historie až do dnešního dne.

Po dohodě s belgickou výstavní společností bylo pro československý pavilón určeno staveniště u Brány parku, izolované od ostatních mohutnými alejemi. Umístění má, přes nevýhodu určité izolovanosti a zastínění, velkou výhodu v možnosti samostatné architektonické koncepce a ve vyloučení náhodného, často rušivého, vlivu sousedních objektů.

Na projekt pavilónu byla v létě 1956 vypsána užší architektonická soutěž na podkladě scénáře a dané velikosti výstavní plochy. K realizaci byl určen projekt F. Cubra-J. Hrubého-Z.Pokorného, architektů Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze, kteří se stali vedoucími projektanty celé komplexní akce, to jest projektu pavilónu, objektu restaurace, vnitřních expozic, vnějších architektonických a sadových úprav, vnějšího slavnostního osvětlení i prodejních stánků v přilehlé aleji.

Stavební projekt
Při koncepci pavilónu byly sledovány tyto hlavní záměry:

urbanistické začlenění do okolí
uplatnění hledisek vnější a vnitřní architektury
uplatnění hledisek účelových
splnění vyšších hledisek technických
Urbanistické začlenění do parkového prostředí na samostatném, od ostatních odděleném staveništi trojúhelníkového tvaru vyžadovalo respektování budoucích vztahů k přilehlému výstavnímu parku, k sousedním pavilónům a k dálkové veřejné komunikaci. Za daných podmínek a z důvodů uvedených v dalším rozboru, rozhodli jsme se proti použití monobloku a pro soustavu nepřevýšených hal, rozvedených volněji po parcele při zachování pevné vazby a jednoty stavby.

Při rozvržení objektů bylo nutno respektovat náročnost volných .pohledů ze všech stran.