Křídla a jednotlivá průčelí byla rozvržena tak, aby ze všech stran bylo zachováno velké měřítko pavilónu.

Použití co nejjednodušších forem, linií i ploch stavby má i ten důvod, že velké stromy, krásné, tvarově bohaté cedry a vzácné jehličiny se stávají důležitou kompoziční součástí celku. Nutnost čistého vyznění nástupního monumentálního sousoší a technické dominanty nás vedla k co největšímu oproštění od nápadných forem nepodložených obsahem a i od dílčích vnějších efektů dekorativní povahy.

Práce na vnější architektuře bylo skončena projektem osvětlení, které bylo navrženo jako šestiminutový kinetický cyklus s použitím několika barev a střídavým osvětlováním objektů, přírodního okolí, sousoší a věže. Vnitřní architektura všech prostorů byla vytvářena současně v konceptu s architekturou vnější. Hlediska, která ji usměrňovala, byla především : spojitost s architekturou vnějšku a splnění specifických nároků na řešení prostorů i tématické výstavby. Podobně jako při úvahách o konceptu budovy, tak při zvažování všech možností vnitřní architektury, jsme předem zamítli typ velkého „monoprostoru“. Má tu nevýhodu, že návštěvník příliš brzy - a takřka jedním pohledem - se seznamuje zhruba s celým obsahem. Domníváme se, že při tématické výstavě je správnější, oby nebyl ochuzován o nové prostorové dojmy.

Rozhodli jsme se tedy pro soustavu vnitřních diferencovaných prostorů. Snažili jsme se, aby již základní vyvinutí této soustavy vnitřních prostorů záměrně budovalo dramatickou linii prohlídky, aby v této linii se střídaly prostory nástupní, rozptýlené, prostory dominantní a komorní. Tak došlo k uplatnění kontrastu střídání prostorů co do rozměrů a tvarů, malých s velkými, půdorysem protáhlým nebo čtvercovým, prostorů pravidelných s nepravidelnými, nízkých s vysokými. Podobně bylo použito kontrastů co do povahy prostorů složitějších a jednodušších, přesvětlených a temných, se světlem horním, bočním, oboustranným, sálů normálních, galeriových, mostových, podestových a podobně. K tomu pak ještě přistupují další možnosti, jako vazba prostorů s průhledy, vyhlídkami, prolínání prostorů, pohledy shora, zpětné atd.

Splnění účelových hledisek znamenalo nejen splnění základního stavebního programu - výstavní haly, kinodivadelní sál, příslušenství, administrativa, restaurace, hygienická zařízení včetně umělého větrání atd. - ale především navržení takového objektu nebo soustavy, která vytváří z počtu, velikostí, sledu a povahy tématických celků výstavy pro ně co nejvhodnější prostředí a vzájemné vztahy. Domníváme se, že v případě tématické výstavy platí výrazně fakt, že stavba je schránkou obsahu. Toto účelové hledisko se pak viditelně prolíná do vnějšku stavby a má zpětný vliv pro vytváření vnější architektury.