Ostatně neplatí to jen o těchto profesích; obrovského úspěchu dosáhla v Bruselu také Laterna magika.

Všimla si toho i československá vláda a v roce 1959 rozhodla, aby byly obě stavby v Bruselu demontovány a přemístěny do Prahy. Je to čin neobvyklý, ale nikterak výjimečný - také Rakušané provedli transfer svého pavilónu z Belgie do Vídně (umístili tam pak Muzeum umění XX. století). Pro naše objekty byly vybrány atraktivní parcely – pavilón byl sestaven v areálu výstaviště v Královské oboře (katastr Bubeneč), restaurace na ještě lepší parcele přímo na hraně Letenských sadů v Holešovicích, takže se ihned stala jednou z dominant města při pohledu z centra. (V Letenských sadech se tak - možná náhodou - objevily postupně dvě stavby, určené původně pro výstavní účely v jiné lokalitě a později transferované: Hanavský pavilón z roku 1891 a restaurace PRAHA-EXPO '58). Čin to byl prozíravý, neboť nové dominanty se staly takřka okamžitě kultovními stavbami, Pražané na ně byli patřičně pyšní a "bruselský styl" zachvátil v následujících letech celou společnost (bohužel v dosti zdegenerované a někdy až odpudivé podobně, i když by se našly i dobré příklady...). Je možná škoda, že pavilón a restaurace, které v Bruselu tvořily komplex, byly od sebe odtrženy, ale jinak se věnovala maximální péče jejich okolí, kam byly přeneseny téměř všechny další originální prvky, včetně bazénků, plastik, dokonce i Kaplanovy turbíny (stála zavěšena na speciální konstrukci poblíž boční brány do areálu Výstaviště - tehdy ovšem ještě PKOJF). Je třeba připomenout i adaptaci sálu v paláci Adria na Jungmannově náměstí v centru Prahy, kde architekti Cubr- Hrubý- Pokorný upravili (samozřejmě opět v "bruselském stylu") prostory pro Laternu magiku (poslední zbytky těchto úprav zmizely v polovině devadesátých let).

Pavilón i restaurace plnily po léta výborně svou funkci. Výstavní komplex byl vhodný zejména pro jarní a podzimní expozice nejrůznějšího druhu (problémy byly jen se zimním provozem - pavilón se nedal vytápět - a v létě v něm bylo v prosklených částech příliš horko). Jak však bývá u těchto staveb typické, objekt postupně chátral a údržba nebyla kvalitní. Koncem osmdesátých let byly odstraněny působivé mozaikové obvodové panely a nahrazeny plastovými prvky. Po nevydařené "Jubilejní" výstavě v roce 1991 pavilón do základů vyhořel a poté už nebyl zájem o jeho obnovení, třebaže tím Výstaviště ztratilo jednu z mála polyfunkčních budov.

Osud restaurace byl vlastně obdobný. Skvěle sloužila v šedesátých a sedmdesátých letech.