A jistě tu stále platí, že památky moderní architektury jsou vnímány jako druhořadé, ač stáří nemůže být jediným kritériem.

Přesto je ještě možnost nápravy. Ocelová kostra stavby se zachovala a veškeré další prvky lze vyrobit bez problémů, neboť existuje podrobná plánová dokumentace, stovky fotografií, několik filmů a především ještě žijí lidé, kteří se před více než čtyřiceti lety podíleli na projektu a realizaci. Protože nejde o stavbu velkého stáří, kde je žádoucí zachovat maximální množství autentických prvků, a řada původních detailů byla již dříve zničena nebo nahrazena jinými, je rehabilitace objektu reálná. Otázkou ovšem je, kdo to zaplatí.

V současnosti je opět projednáván projekt přestavby na administrativní budovu. Projekt zpracoval v březnu 2000 atelier AIT Praha, s.r.o., pod vedením ing. J. Kripnera. Projekt necti památkové ani architektonické hodnoty objektu, o principiální nevhodnosti budovat kanceláře na tomto místě nemluvě. Navrhuje se změnit rozsah prosklených ploch fasády, v prostoru vnitřního dvora má být půlkruhový světlík o průměru 12 m pro prosvětlení suterénu, historický vstup do objektu s původními dvoukřídlými dveřmi a výzdobou ve tvaru dvou písmen X je nahrazován kruhovým turniketovým vstupem. V přízemí, kde se pod uzavřenou restaurací v prvním patře nacházela otevřená venkovní restaurační terasa, se počítá s uzavřením tohoto prostoru prosklenými stěnami, takže objekt přijde o své charakteristické hmotové řešení.

V nadzemních podlažích se prostory nově dělí příčkami na kancelářské prostory a zřizují se nová schodiště. Projekt neupřesňuje obnovu barokního viničního sklepa, který je dnes součástí restaurace. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem konstatoval pražský ústav památkové péče, že řešení dle předloženého projektu není přípustné. Doufejme, že v těchto dnech kdy se vydává závazné rozhodnutí, bude odbor památkové péče ctít zákon a devastující přestavbu Bruselské restaurace na kancelářskou budovu zamítne.

Celou situaci dokresluje skutečnost, že odborné veřejnosti je prezentována studie na obnovení restauračního provozu a instalaci Slovanské epopeje v suterénu objektu (viz.příloha: „Podzemní přístavba výstavního sálu pavilonu EXPO´58). Největší odpovědnost za zničení této mimořádné kulturní památky má stát, a je proto nezbytné, aby stát své chyby napravil.5)

Současný stav restaurace


Podíváme-li se zpět na úspěšné stánky československých expozic, máme tu impozantní sérii staveb, které posunuly vývoj domácí tvorby o hodně dopředu, někdy dokonce ovlivnily i světovou scénu.