Stalingradská vojna

Jedna z nejvýznamnějších bitev 2. sv. války. Po neúspěchu u Moskvy (listopad 1941–duben 1942) se Hitler rozhodl nasadit hlavní něm. síly do pokusu o dobytí důležité zemědělské a průmyslové oblasti na jihu Ruska, měla být také ovládnuta kavkazská ropná pole. 28. 6. 1942 začala něm. ofenzíva, jejímž hlavním cílem byl původně strategicky významný Stalingrad (dnes Volgograd) na dolním toku Volhy.

Již v červenci však Hitler označil jako cíl operace ovládnutí Kavkazu, a oslabil tak k útoku na S. se připravující jednotky 6. armády gen. Pauluse. Pokus o ovládnutí města Paulus zahájil 17. 7., 23. 8. Němci dosáhli Volhy severně od Stalingradu. Hitler poté z prestižních důvodů (město neslo Stalinovo jméno) opět posílil útočící Paulusovy jednotky, Němci však narazili na rozhodný odpor sov. 62. armády gen. Čujkova. Nastalo období vyčerpávajících bojů v ulicích. 19./20. 11. 1942 zahájila Rudá armáda protiútok. Jednotky Donského (gen. K. K. Rokossovskij), Jihozápadního (gen. N. F. Vatutin) a Stalingradského (gen. A. I. Jeremenko) frontu prorazily něm. linie a 23. 11. 1942 dokončily obklíčení nepřátelských armád. Hitler zakázal ústup od města a nařídil vytvořit „pevnost Stalingrad“. Asi 330 tis. něm. vojáků se ocitlo v tzv. stalingradském kotli. Hitler spoléhal na letecké dodávky obleženým, jejich objem však byl podstatně nižší, než se původně předpokládalo. Skupina armád Don pod velením marš.

Mansteina podnikla 12.–23. 12. 1942 neúspěšný pokus o proražení sov. linie. Po neúspěšné výzvě ke kapitulaci zahájily 10. 1. 1943 oddíly RA útok proti zbytkům něm. 6. armády a 4. tankové armády. 31. 1. 1943 se Paulus, krátce předtím povýšený na polního maršála, rozhodl vzdát. Spolu s ním padlo do zajetí 91 tis. vojáků. 2. 2. 1943 byla bitva, po likvidaci zbývajících menších něm. uskupení, ukončena.