Sílící postavení českých stavů vede k ozbrojené intervenci - nezdařenému vpádu vojska císařova bratrance, pasovského biskupa roku 1611 (což vyvolalo lidové bouře proti klášterům a katolickým kostelům, spojené s pleněním), ale měření sil pokračuje i nadále. Vrcholí roku 1618 pražskou defenestrací (vyprovokovanou zavřením kostela v Broumově a zbořením rovněž protestantského kostela v Hrobu), při níž byli z oken Hradu svrženi místodržící Slavata a Martinic, zastupující v Čechách císaře, který nyní již natrvalo sídlil ve Vídni. To je také začátek třicetileté války, v níž po počátečních úspěších české vojsko (z celkem oprávněné obavy pánů ozbrojit utiskovaný domácí lid) ztrácí 8. listopadu 1620 bitvu na Bílé Hoře. Rekatolizace tím má otevřenou cestu do Čech a s ní i barok, ukončující násilně renesanci. Na Slovensku, nedotčeném těmito událostmi, se však renesančně staví ještě dlouho do 17. století. Hluboké ekonomické proměny a nový světový názor se bezprostředně odrážejí ve způsobu života celé společnosti, snad jen s výjimkou neplnoprávných vesnických poddaných. Přežívání gotiky
Přežívání gotických tvarů nebo motivů prostupuje renesanci až do počátku 17. století a svědčí o silných tradicích gotiky. Že se tak nejednou dálo na přání stavebníkovo, dokládají dva příklady z Pražského hradu: v roce 1557 schválil císař Ferdinand I. v soutěži na stavbu hudební kruchty v nedokončené svatovítské katedrále návrh Bonifáce Wohlmuta, protože použil hroužených přetínavých obrazců kamenných žeber, podle císařova názoru vhodnějších pro kostel. V roce 1559 vyšel Wohlmut stejně vítězně ze soutěže na zaklenutí Staré sněmovny, pro niž - vzhledem k sousedství s Vladislavským sálem - navrhl rpvněž kamenná profilovaná žebra, splétající, stáčející a přetínající se, avšak ve skutečnosti jen nefunkčně podložená pod renesanční neckovou klenbu s lunetami. (Obdobně je tomu i v případě bohaté žebrové hvězdice kostela na Karlově v Praze, nalepené na renesanční kupoli z r. 1575). Naproti tomu štuk, použitý sice již v letohrádku Hvězda, se zprvu netěšil oficiální přízni a byl považován za méně hodnotnou náhražku. Později se, kromě stále ceněného kamene, žebra i se svorníky napodobují alespoň ve štuku, ale i typické renesanční hřebínky vytvářejí síťové, obkročné nebo hvězdicové, často přetínavé obrazce a nechybějí ani kroužené motivy. Z pozdní gotiky se přejímá také sklípková klenba. Z ostatních prvků se nejednou užije lomeného oblouku v portálech, a především v kostelní architektuře se gotická schémata udržují až s překvapivou konzervativností, ať již jde o polygonální závěry presbytářů, mnohdy s opěráky, nebo o kružby ve štíhlých oknech.